Články s tagem slasher

Třetí pokračování "Half-Life" je stále v nedohlednu, tak se dnes pojďme alespoň podívat na první díl, který zpřetrhal všechny rekordy a vysloužil si několikrát titul "nejlepší hra všech dob".

„Peklo jsou ti druzí.“ (Jean-Paul Sartre)

„Podobně jako atrakce v zábavním parku, které napodobují násilnou smrt, je hororový příběh šancí zjistit, co se děje za dveřmi, jež míváme obvykle zamčené na dva západy. Lidská představivost se však se zamčenými dveřmi nespokojí. Někde je tu další tanečník, šeptá nám v noci představivost…“

Hra roku 2007. Originální prostředí podmořského světa. Akce namíchaná s propracovaným příběhem. Zkáza, násilí a rozpad jednoho ideálu. Vítejte v Rapture!

Město v nevadské poušti má obdobnou reputaci jako jeho dávný předchůdce z 20. století jménem Las Vegas. Udržet si v chaotickém světě prosperitu a nezávislost ale není jednoduché. K tomu potřebuje pan House jistého kurýra s jistou zásilkou. Tento poslíček má ale pekelnou smůlu. Dostat se na místo určení je problematické samo o sobě a co teprve, když na něj čeká kulka do hlavy a čerstvě vykopaný hrob.

"Dětská hra" je horor, který mě dokázal pořádně vyděsit, a to ne jen jako dítě.

První noc s Michaelem Myersem pokračuje a pro město to není dobré. Hlavně pro nemocnici.

Na svou dobu nebývale brutální střílečka si potoky krve a cynickým humorem získala spoustu hráčů a navíc patří do skupiny titulů, které posouvaly vývoj počítačových her mílovými kroky kupředu. Legendárních projektů není moc, ale bez "Blood" by jejich výčet nebyl kompletní.

Kdyby David Cronenberg natočil slasher v Japonsku, vypadalo by to nějak takhle?

Auto, kára, bourák, žihadlo, ale také stará plechovka, pojízdná popelnice apod. Snad nic jiného tolik nesymbolizuje člověka ve dvacátém století, jako automobil. Pouhá věc, umělý stroj bez života a mysli, který však dokázal zmenšit svět a zcela pozměnit lidské chování a myšlení. Je to zřejmě první věc (nebudeme-li počítat zvířata, ale zvířata dnes za věc považuje jen ten největší zabedněnec), která vás napadne, jíž člověk dává jméno (náš pekáč se jmenuje Viktor), často mu přiděluje ve své hierarchii, rodinnému statusu či obecně žebříčku hodnot svého života mnohem větší místo a prostor, než by si zasloužila. Na druhou stranu, vědomě opomíjí zjevná fakta. Tolik se brojí proti zkázonosnosti tvrdých drog (registrovaný počet úmrtí následkem požití drogy za rok 2003 je 124 obětí), ale fakt, že prostřednictvím aut ročně přijde o život mnohem více lidí (749 mrtvých za rok 2010 – a to je ještě nejnižší číslo od roku 1990) a dojde k mnohem větším hmotným škodám (4 924,99 mil. za rok 2010) je přehlížen a nikomu to nestojí ani za myšlenku. Mnoho lidí má plnou hubu životního prostředí, když odhodíte papírek (který se hodně rychle rozloží) vedle odpadkového koše, ale že se kvůli autům plošně ničí životní prostředí, kácí lesy, vysušují a jinak drancují přirozené ekosystémy a půda zalévá asfaltem a betonem, proti tomu se ozve jen málokdo. A to již nemluvě o tom, co automobil dělá s lidskou psychikou. Asi každý/á z nás se jednou stal/a tzv. pirátem silnic, uzavřeni, izolováni v soukromí a „bezpečí“ vlastního vozu jsme pouštěli/y hromy blesky na cyklisty, chodce a vůbec celou tu lidskou pakáž, která by si zasloužila přejet parním válcem.

Kromě natáčení amatérských nejen celovečerních filmů se Vojkůvka věnuje i psaní povídek, které se před osmi lety rozhodl vydat knižně. Je potěšující, že i v psané formě se plnou měrou věnuje tomu, čím si u filmu získal nejednoho fandu a nejednu fanynku.

A před sebou máme možná nejlepší díl celé série. Tedy samozřejmě až po tom prvním.

Znáte ten pocit, když kolem vás jde někdo zdeformovaný? Nejde z něj spustit oči a vy se cítíte trapně, protože zírat na lidi se prostě nedělá. Od toho jsou tu Obludária. Tam se můžete kochat, jak dlouho chcete.

Norman Bates se už stal skoro legendou. Jen příběhem vhodným k natočení filmu. Nikdo ale nečeká, že po dlouhých letech uprchne z blázince a půjde se mstít.

Vánočních hororů není mnoho... těch seriózních je pak ještě méně... a těch dobrých pak naprosté minimum. Každý hororový fanoušek si ale přeje se o svátcích pohodlně usadit v potemnělé místnosti a příjemně se bát. Dámy a pánové, přichází P2.

Že na první pohled vypadá „The Suffering“ nenápadně? V tomto titulu sice nenajdete komplikované hádanky, epický příběh, ani dlouhé rozhovory, zato pořádnou dávku akce a skvělé prostředí.

Obě hry se jménem mistra v názvu - "Clive Barker's Undying" a "Clive Barker's Jericho" - se sice pro zaškatulkování do hrubých, neohebných kategorií označují jako hororové střílečky z pohledu první osoby, sotva však mohou být odlišnější.

Ben Croshaw je tak trochu blázen do her, sype z rukávu jednu za druhou a tuhle vytvořil, když mu bylo teprve dvacet let. Má snad jedinou vadu, která se u povedených nezávislých projektů opakuje znovu a znovu - je moc krátká!

Je to už nějaký pátek, kdy jsme si tu představili klasickou střílečku. Nekomplikovanou, odpočinkovou a především extrémně zábavnou.

Po delší době jeden slasher, který mě skutečně bavil. A to by člověk řekl, že klauni už jsou nuda.