Hudba sama dokáže vzbudit hororové představy a strach, anebo se umělci k hororovému žánru sami hlásí.
v/a Main Titles from Unreleased Horror Scores vol. 1-12
24'10
2020
Možná jste si při sledování nějakého starého hororu tu a tam povzdechli, že je škoda, že k němu nevyšel soundtrack a není tak k sehnání ta skvělá úvodní nebo závěrečná skladba, která vás fakt chytla. Možná si to samé řeklo i pár hororových fandů (lhostejno jakého pohlaví) a v roce 2008 vytvořilo pro ostatní hororvé fandy (lhostejno jakého pohlaví) úctyhodný a svým způsobem unikátní počin – dvanáctidílnou bootleg kompilaci „Main Titles from Unreleased Horror Scores“.
Povídková klasika E. A. Poea byla zfilmována hned několikrát. Paradoxní je, že valná většina těchto filmových adaptací se skutečným obsahem a příběhem povídky nezabývá, bere si jen základní propriety (převážně spojené s kulervoucím názvem) a vypráví prakticky samostatné a zcela jiné příběhy. Jako třeba zrovna tato adaptace s Lancem Henriksenem v jedné z hlavních rolí z počátku devadesátých let, kterou jsme si domů nosili z půjčoven a vrtěli hlavou nad příběhem, který určitě Poe nenapsal. A užívali si při tom hudbu Richarda Banda.
Stylově vyhraněný lehce hororový muzikál se neobejde bez stylově vyhraněnějšího hudebního podkladu. A v tomto případě jde patrně o nejvýraznější složku celého filmu. Milci klasické hororové hudby budou zřejmě zklamáni, příznivci hudebního žánru naopak.
Občas se stane, že ačkoliv se film snaží navázat na velice úspěšného předchůdce, jediné, co na něm za něco stojí, je jen jeho hudba. Uznávaný Ennio Morricone opět nezklamal. O pokračování kultovního „Vymítače ďábla“ si můžete myslet cokoliv, o jeho hudebním doprovodu však jen to nejlepší.
Simonettiho hudební doprovod ke slavnému a oblíbenému italskému démonickému kultu z produkce Daria Argenta by se lehce mohl stát, pokud se tak už nestalo, stejně slavný, oblíbený a kultovní.
Magický film si žádá magické hudby. Film samotný pro mne byl v rámci horrorové filmové tvorby 90. let milým překvapením. Soundtrack si na tom stojí trochu jinak...
Kanadská legenda electronic body music a industrialu, k jejímuž odkazu a inspiraci se hlásí kapely jako Nine Inch Nails, Marylin Manson nebo Korn, s názvem Skinny Puppy, má k horrorům blíže, než byste si mysleli.
