Ve třetí části své mizantropické série odhalující pravou podstatu člověka a dehonestující lidstvo jako celek, Katsuya Matsumura přistoupil k zásadní změně. Respektive dokončil krok, který naznačil v předchozí části. Zcela se vykašlal na optiku obětí a tentokrát svůj příběh nahlíží přímo z druhé strany. Z pohledu opačné strany barikády.
John Everson naneštěstí patří k těm hororovým autorům, kteří ač mají na kontě hned několik knih a ocenění (román „Covenant“ získal cenu Brama Stokera), k nám se přiblížil nejvíce polskými překlady a dosud jediným překladem do češtiny, povídkou v 25. čísle časopisu Howard. Zmiňovaný román v Polsku vyšel již před dvanácti lety, před dvěma lety mu tam pak vydali sbírku povídek "Cokolwiek zechcesz". Té teď nahlédneme pod záložku.
„Podobně jako atrakce v zábavním parku, které napodobují násilnou smrt, je hororový příběh šancí zjistit, co se děje za dveřmi, jež míváme obvykle zamčené na dva západy. Lidská představivost se však se zamčenými dveřmi nespokojí. Někde je tu další tanečník, šeptá nám v noci představivost…“
Nejen na české poměry až monumentální reprezentativní výběr z povídkového díla polského představitele weird fiction a fantastické hrůzy první třetiny 20. století.
Konečně jsme se dočkali série, kterou si "The Walking Dead" zaslouží. I přes určitý úpadek v posledních dvou třech dílech, je tohle skutečně parádní zombie dílo.
Honza Vojtíšek poměrně brzy poté, co vydal svou první sbírku hororových povídek (kniha „Z druhé strany“ z roku 2013), vyslal do světa svou druhou knihu.
Zdá se, že Jörg Buttgereit svou neformální tetralogii o smrti nenatočil zbytečně a může být spokojen, že nachází zdatné (dokonce zaoceánské) následovníky. Smrt je totiž to nejjistější ve vašem životě, všechno ostatní je jen souhrou náhod. Ale smrt ne. Někdy však přichází dost podivně.
Auto, kára, bourák, žihadlo, ale také stará plechovka, pojízdná popelnice apod. Snad nic jiného tolik nesymbolizuje člověka ve dvacátém století, jako automobil. Pouhá věc, umělý stroj bez života a mysli, který však dokázal zmenšit svět a zcela pozměnit lidské chování a myšlení. Je to zřejmě první věc (nebudeme-li počítat zvířata, ale zvířata dnes za věc považuje jen ten největší zabedněnec), která vás napadne, jíž člověk dává jméno (náš pekáč se jmenuje Viktor), často mu přiděluje ve své hierarchii, rodinnému statusu či obecně žebříčku hodnot svého života mnohem větší místo a prostor, než by si zasloužila. Na druhou stranu, vědomě opomíjí zjevná fakta. Tolik se brojí proti zkázonosnosti tvrdých drog (registrovaný počet úmrtí následkem požití drogy za rok 2003 je 124 obětí), ale fakt, že prostřednictvím aut ročně přijde o život mnohem více lidí (749 mrtvých za rok 2010 – a to je ještě nejnižší číslo od roku 1990) a dojde k mnohem větším hmotným škodám (4 924,99 mil. za rok 2010) je přehlížen a nikomu to nestojí ani za myšlenku. Mnoho lidí má plnou hubu životního prostředí, když odhodíte papírek (který se hodně rychle rozloží) vedle odpadkového koše, ale že se kvůli autům plošně ničí životní prostředí, kácí lesy, vysušují a jinak drancují přirozené ekosystémy a půda zalévá asfaltem a betonem, proti tomu se ozve jen málokdo. A to již nemluvě o tom, co automobil dělá s lidskou psychikou. Asi každý/á z nás se jednou stal/a tzv. pirátem silnic, uzavřeni, izolováni v soukromí a „bezpečí“ vlastního vozu jsme pouštěli/y hromy blesky na cyklisty, chodce a vůbec celou tu lidskou pakáž, která by si zasloužila přejet parním válcem.
Dean R. Koontz se vyznačuje hlavně schopností mrštně přebíhat v rámci fantastického žánru mezi hororem, sci-fi a mysteriózním thrillerem. A to jak v rámci své celkové tvorby, tak i v rámci jednotlivých příběhů. „Přízraky“ jsou však takřka čistým hororem, byť ani zde nezapomene příběh pomrkávat, že by se to nakonec mohlo vyvrbit i trochu jinak.
Československý žánrový pohled na fenomén zombie. V této knize je prostě „mrtvejch jak nasranejch,“ abychom citovali autora první povídky Jaroslava Mosteckého. A možná přijde i Erben. Karel Erben.
Kromě natáčení amatérských nejen celovečerních filmů se Vojkůvka věnuje i psaní povídek, které se před osmi lety rozhodl vydat knižně. Je potěšující, že i v psané formě se plnou měrou věnuje tomu, čím si u filmu získal nejednoho fandu a nejednu fanynku.
