Tak tohle je pro mě hrozně nostalgická záležitost. Možná, že kdysi když jsem film viděl poprvé to byl právě název Poison Ivy který mi byl povědomý a přitáhl mě k němu. Netřeba asi říkat že jsem dostal něco trochu jiného než jsem čekal. Ale zážitek byl nesmírně silný. Tehdy jsem ještě neměl tolik nakoukáno, v tomhle žánru tedy určitě ne, takže prožitek se ještě znásobil. Ta kombinace erotického dusna, poměrně funkčního napětí, svým způsobem hrozně zvláštně krásné Drew Barrymore a nepopsatelné devadesátkové atmosféry, kdy se celý příběh tak nějak líně a vláčně táhnul, nic moc se vlastně nedělo, gradace či stupňované napětí minimální a přesto to celé bylo jaksi působivé. Je to hrozně dobový film a v tom je jeho kouzlo. Většině lidí dnes u určitě nic neřekne, vidět ho až teď tak třeba ani mě ne, ale naprosto subjektivně tvrdím že Jedovatý břečťan má prostě něco do sebe. Mluví...
...ze mě spíš (tehdejší) pocity než samotná kvalita filmu, ale Jedovatý břečťan je jedním ze snímků ke kterým se občas vrátím, i když vím že dnes už se na něj dívám jinak a pocity z prvního shlédnutí už se prostě nedostaví. Naprosto archetypální guilty pleasure záležitost.
