Zrození Planety opic
Rise of the Planet of the Apes
USA, 2011, 105 minut
Režie: Rupert Wyatt
Scénář: Rick Jaffa a Amanda Silver na základě příběhu Pierra Boulla
Hrají:
James Franco (Will Rodman)
Freida Pinto (Caroline Aranha)
John Lithgow (Charles Rodman)
Brian Cox (John Landon)
Tom Felton (Dodge Landon)
Jaký je jeden z nejlepších filmů roku 2011? Když se takhle zeptám a v titulku je název filmu „Zrození Planety opic“, odpověď je na místě, i když se to může zdát trochu překvapivé. Hlavně po tom, co stvořil Tim Burton ve svém největším – a snad jediném – skutečném filmovém neúspěchu. „Planeta opic“ je franšíza, která přežila skutečně dlouhá léta, a na její oblíbenosti se nic nezměnilo. Mohl za to především první film z roku 1968, který nám „Planetu opic“ představil v celé její kráse a hrůze. Pointa filmu byla tak silná, že vyrážela a stále vyráží dech.
„Zrození Planety opic“ má rozhodně na co navazovat a nemusí se za nic stydět. Původní „Planeta opic“ vynikala skvělým příběhem, obsazením výtečného Charletona Hestona a samozřejmě úžasnými a nepřekonanými maskami opic. Nepovedlo se je překonat ani Burtonově „Planetě opic“, a tak se „Zrození Planety opic“ vydalo úplně jiným směrem a konečně se nám představily opice digitální, v čele s Andy Serkisem, který má na performance capture svůj patent a ztělesnil již takové postavy jako Glum nebo King Kong. V roli Caesara je jedinečný jako vždy a jeho pohyby jsou dokonale opičí, i když v sobě mají – a musí mít – hodně lidského.
Základem dobrého filmu je dobrý příběh, základem skvělého filmu je příběh skvělý. I když by tomu asi nikdo nevěřil a každý si z počátku myslel, že tohle bude prostě jen o tom, jak opice povstanou, on je zde velmi silný příběh, ale co je na tom nejlepší, je to příběh lidský. V první části není „Zrození Planety opic“ vůbec velkolepým spektáklem, ale osobním dramatem, které se dotýká vědce v podání lepšího a lepšího Jamese Franca, který má otce, jenž pomalu odchází pod tíhou Alzheimera. Není to pěkný pohled. S nemocí se snaží Will Rodman, kterého Franco ztvárnil, bojovat. Očkuje opicím látku, která by měla dopomoct k růstu mozkových buněk. A ono to skutečně zabírá.
Jenže každý vědecký úspěch je vykoupen neúspěchem v podobě vedlejších účinků anebo v podobě dlouhodobé nefunkčnosti. Látka sice zabere i u lidského jedince a Willův otec se zlepší, ale jeho tělo si postupně vytvoří protilátky. Will musí přijít se silnějším lékem, který násobí inteligenci u opů, ale u lidí nakonec nepůsobí právě vhodným způsobem. Člověk sám sebe žene do záhuby, ale my přitom sledujeme příběh jednoho šimpanze, zmiňovaného Caesera, který je vychováván jako člověk. Sami však vidíme, že člověkem nikdy nemůže být, ne pokud bude uvázaný na vodítku a pokud s ním bude jako s opicí jednáno. A svět se na Caesara jinak nedívá. Je to jen opice, která musí být zavřená, když se jednou jedinkrát projeví agresivně. A to jen proto, že bránila svého „dědu“.
V lidské rovině a v tom, jaký osud je Caesarovi přisouzen a jaký je přisouzen jeho lidskému otci Willovi, je „Zrození Planety opic“ nejsilnější. Slyšíme, jak Will říká, že všechno bude v pořádku, že se o všechno postará, ale víme, že tomu tak nebude, že prostě jen opakuje prázdná slova. Kolikrát to děláme my sami? Ale Caesar mu důvěřuje, i když musí vědět, že je stejně sám – alespoň do té doby, kdy bude chtít být člověkem. V momentě, kdy si uvědomí, že může zapadnout, že je zde místo pro jeho intelekt, film se postupně mění ve skutečné zrození a sledujeme, jak opice povstávají. Je zde pár nelogičností (jak mohl Caesar vědět, že u Willa bude nová látka ALZ 113?), ale tohle jsou jen takové drobnosti, které příběh nesrážejí do kolen.
I akční část filmu, přesto, že je poměrně krátká, je výtečná, digitální triky jsou naprosto úžasné a my věříme, že tyhle opice jsou živé. Myslím, že to předpokládal jen málokdo, ale tenhle film se stane skutečným vrcholem léta a opravdu jedním z nejlepších filmů, jaké jsme letos mohli vidět. Takhle se vzdává hold klasice, takhle se dělají prequely ke starým klasikám.
Hodnocení: 85%
