Živí mrtví: Zrozeni k utrpení
Vydalo nakladatelství Crew, 2013, 299 Kč
Scénář: Robert Kirkman
Kresba: Charlie Adlard a Cliff Rathburn
I když už jsme u osmé knihy, tak přece jen ještě ani nejsme v polovině toho, co vyšlo. V Americe navíc komiks nadále vychází, takže jsme pořád skoro na začátku, ale to, co Robert Kirkman předvádí, to je něco neskutečného. Po knize "Živí mrtví: Ticho před bouří", kdy jsem si říkal, že nás přece jen trochu ukolébal, přijde se svazkem "Zrozeni k utrpení" a vy zjistíte, že je toho ještě tolik, co se může stát, tolik, co může potkat naše hrdiny. Ani nebudete věřit tomu, jak jste Kirkmana podezírali z toho, že by nevěděl, co dělá. I přesto, že často slýchám superlativy na tuhle sérii, přece jen jsem nevěřil tomu, že by mohl přijít s něčím, co mě skutečně uzemní.
Přesně tohle se stalo. Robert Kirkman si nás předchozí knihou povodil, nechal vydechnout naše hrdiny, aby jim hned další sbírkou tak zbabral jejich už tak zkažené životy, že skutečně začnete věřit tomu, že už žádná naděje není. A co k tomu stačí? No, co si budeme povídat, to hlavní je v tomhle případě nemilosrdnost. Robert Kirkman je nemilosrdný. Tím, že nechává umřít postavy, které by nikdo jiný nezabil, ukazuje svět živých mrtvých v tvrdém světle. Svět zombie je nemilosrdný, a tak se musí obětovat i postavy, které by jinak nezemřeli, protože by si autor říkal, že by to byla strašná škoda je zabít. Jsou přece oblíbené, tak nemůžou zemřít. Tohle u "Živých mrtvých" neplatí a je to hodně dobře. O to víc vás pak zasáhne, když k takovému úmrtí skutečně dojde.
Miluji zombie horory a Robert Kirkman je na tom stejně. Chce vědět, kam až to může zajít a své postavy válí v blátě a krvi a hnusu a činí tak s láskou k žánru, s láskou ke svým postavám i s láskou ke čtenáři. Dobře, možná to tak na první pohled nevypadá, ale je to skutečně tak, jak říkám. Postavy procházejí promyšleným světem, kde každý skutek má svoje následky. Co je trochu smutné – záleží na úhlu pohledu – to je skutečnost, že vlastně nejde tolik o nemrtvé. Dobře, ono o ně moc nejde ani v Romerově klasice "Noc oživlých mrtvol", která se většinu času soustředí na lidi v domě, ale Kirkman v téhle knize přešel k tomu, že zombie jsou v podstatě statisté, kulisa, která zásadně do příběhu nezasahuje. Na jednu stranu je to ovšem celkem pochopitelné. Ti lidé si musí zvyknout na to, že jsou zombie součástí jejich života. A když si zvyknou, nechají se ukolébat. Jakmile se nechají ukolébat, je to cesta k pořádnému průseru.
Co na nás Kirkman přichystal dál? Nevím. Vždycky jsem si říkal, že to vydržím a nebudu číst komiks v originále, že si pěkně počkám. Zatím to dodržuji. Jsem si však jistý, že pro nás má přichystané ještě velké věci. Po téhle knize nepochybuji o tom, že stále ví, co dělá. Budete počítat mrtvoly, a že jich skutečně bude! Možná budete překvapeni, možná ne, ale hodně rychle vám dojde, že nastává další zvrat, zvrat, který hodně mění. Už obálka na devátý díl, která je na konci knihy, naznačuje, že tentokrát se bude příběh šinout trochu jiným tempem. Připravte se na další dávku strachu a utrpení, které jsou v zombie světě denním chlebem. Není trochu zvrácené, že nás zrovna tohle baví? Ne, rozhodně ne.
Hodnocení: 95 %
