Živí mrtví 9: Smutek nás pozůstalých
Vydalo nakladatelství Crew, 2013, 299 Kč
Scénář: Robert Kirkman
Kresba: Charlie Adlard a Cliff Rathburn
Pokaždé, když otevřu novou knihu ze série "Živí mrtví", uvědomím si, jak moc miluji zombie žánr. Je to prostě žánr, který mi říká strašně moc a strašně moc mi dává. Je jasné, že pro každého to nemusí být stejné a jsou lidé, co prostě nemají zombie rádi. Asi jsou i lidé, co označí "Noc oživlých mrtvol" za stupiditu, ale tak to prostě je. Každý má právo na svůj názor a já už jsem se smířil s tím, že lidé nebudou milovat to, co miluji já, stejně jako já si nemusím oblíbit to, co si oblíbí jiní. Přesto se nadále snažím být celkem objektivní, což se nakonec promítlo i do toho, jak jsem hodnotil tuto knihu. Pokud se nepletu, je to zatím nejnižší hodnocení, které jsem knize ze série dal. Přesto si myslím, že naprosto právem.
"Živým mrtvým" se někdy vytýká, že je to taková trochu jiná telenovela. Když budete číst právě knihu "Smutek nás pozůstalých", uvědomíte si, proč tomu tak je. Někdy se prostě řeší jen obyčejné lidské životy, někdy se situace vyřeší sama, ani není nutné zápletku ozvláštňovat. Úvod knihy je docela dobrý. Je to two men show s Rickem a Carlem, který musí dospět až moc rychle. Oba se vyrovnávají s tragédií po svém. Jsou tu skutečně skvělé momenty, kdy možná tím nejlepším je scéna s telefonem. Abychom ale nezacházeli moc daleko od ostatních, Rick a Carl se znovu setkají se starými známými. Najednou sledujeme obyčejné melodrama mezi lidmi, které je po nějaké době trochu okořeněno. Vypadá to na to, že by se zase mohlo něco dít.
Jenže v tom momentu je kniha ukončena. Tohle je jednoduše daň toho, že se jedná o seriál na pokračování, který může být nekonečným, a tak je zde i prostor pro to, aby se zvolnilo. Ona je to ve skutečnosti nutnost, protože prostě není možné držet jedno tempo. Je třeba přidávat a pak zase brzdit, pořádně to sešlápnout, a pak zase pořádně bouchnout. Očekávám, že nějakého toho bouchnutí se dočkáme v následujícím díle. "Smutek nás pozůstalých" je však knihou, která už téměř postrádá zombie a Kirkman se spokojí s tím, že se nás snaží vyděsit nečekanými zjeveními nemrtvých. Je opravdu ještě možné mít šok z toho, že na někoho někde vypadne nemrtvý? Neměly by se postavy za tu dobu už trochu víc sžít s tím, že jsou zombie všude kolem a že mohou zpoza rohu vyskočit? V tomhle směru už i Kirkman zapadl do rutiny a snaží se nás očůrat, aby na nás pak mohl vytasit nějaký svůj velký zvrat.
I když dávám knize celkem nízké hodnocení (ve srovnání s ostatními knihami "Živí mrtví"), rozhodně to není důvod k tomu, abych na sérii zanevřel. Jak říkám, zombie žánr miluji, a jak je vidět, ten příběh ještě má kam se vyvinout. Je pouze potřeba, aby se pořád něco dělo. Něco skutečně zásadního se pořád může přihodit. Kirkman naznačuje, že by bylo možné odhalit příčinu toho, co zombie apokalypsu způsobilo. Nemyslím si, že to udělá, ale nevím, třeba nám to skutečně řekne. Rozhodně je proč se těšit na další, už desátou knihu, která se k nám dostane v dubnu 2014. Jsem si jistý, že zase budeme číst něco, co s námi pořádně pohne. O tom totiž zombie žánr skutečně je. O vyhřezlých vnitřnostech, nemrtvých, ale hlavně o lidech a jejich děsivých osudech.
Hodnocení: 65 %
