Živí mrtví 15: Kým chceme být
Vydalo nakladatelství Crew, 2015, 299 Kč
Scénář: Robert Kirkman
Kresba: Charlie Adlard a Cliff Rathburn
Skoro by to vypadalo, že je všechno zase v zajetých kolejích. Rick je opět u kormidla, když se zbavil - ve většině případech nepřímo, respektive na tom nenesl žádnou vinu - všech svých konkurentů a jako veřejně zvolený kápo vede všechny do záhuby. Anebo alespoň takový má člověk pocit, když vidí, kolik lidí neustále v sérii umírá. Ale pravda, mnohdy za to opravdu mohou i zombie. Ve většině případů ale pak lidé, kteří prostě ukazují, že je pro ně problém se semknout i ve chvíli, kdy by tu jednotu potřebovali jako ještě nikdy. Jsme tedy zpátky v osadě, kde došlo k neblahým událostem, ale kde je pořád ještě možné žít. To si alespoň Rick myslí, i když sám si pořádně vlastně není jistý, co by si myslet měl.
Rick zjistil jednu zásadní věc. Svět není takový, jak si ho maloval, je dost jiný. Hlavně ti lidé v něm jsou jiní. A on už nebude jet plán, kdy sejme všechno, co se jen přiblíží do dosahu Coral... pardon, Carla. Ne, Rick totiž zjistil, že je mnohem důležitější, aby se konečně spojili - ano, v patnáctém dílu mu to skutečně došlo - a vytvoří skupinu, která by měla být soběstačná, měla by být schopna se bránit a měla by být schopna fungovat. Jaký je jeho plán? Pořádný brainstorming a pak provedení toho, co se vymyslí. Prostě zapojit všechny do fungování. To je docela dobrý nápad. Jenže Rick nesmí zapomenout na to, že se se svými parťáky nakýblovali do osady, která si o sobě myslela, že funguje. To, že nefungovala tak skvěle, nemusí všem dojít. Samozřejmě, o dramatické události rozhodně nebude nouze.
I přesto, že se úplně nebudete nudit, je tohle přesně ten díl, kterému se dá říkat uspávací. Robert Kirkman dobře ví, že potřebuje trochu čtenáře ukolébat, stejně jako potřebuje ukolébat svoje postavy, aby pak mohl opět přijít s něčím, co vám vyrazí to, co zrovna držíte v ruce. Tedy pravděpodobně komiks samotný. Takže postavy se pěkně zabydlují, zjišťují, že je možné vytvořit fungující obranu, a tak bude možné přežít nějaký ten další den. Rick doufá, že se Carl probere, někdo jiný doufá, že Rick zdechne, všichni chtějí přežít. A některé to dovede spojit více než jiné. Robert Kirkman hraje na city a na postavy, na to, jak spolu vycházejí a nevycházejí a jak se utvářejí nová spojenectví, ale i nové milenecké dvojice.
Tohle ukolébání se mi zamlouvá, protože si jsem jistý, že po něm přijde něco, co bude velké, co se mi bude líbit, ale postavám se to ani trochu zamlouvat nebude. Robert Kirkman nejede na jistotu, ale přesto používá takové vypravěčské nástroje, díky kterým vás ujistí, že je všechno v pohodě, dokud se to hodně nepodělá. A tady je hodně možných způsobů, jak se to může podělat. A skoro to vypadá, že za to opět budou moct lidé. George A. Romero byl za svou první zombie trilogii oslavován především proto, že se dokázal podívat na člověka a jeho postavení vzhledem k ostatním lidem. Robert Kirkman převzal žezlo a stal se králem zombie žánru, a to i přes podobné, na první pohled trochu slabší díly své geniální série.
Hodnocení: 70 %
