Wolf Creek 2
Austrálie, 2013, 106 minut
Režie: Greg Mclean
Scénář: Greg Mclean a Aaron Sterns
Hrají:
John Jarratt (Mick Taylor)
Ryan Corr (Paul Hammersmith)
Shannon Ashlyn (Katarina Schmidt)
Philippe Klaus (Rutger Enqvist)
Docela mě překvapilo, když se objevil druhý díl filmu „Wolf Creek“. Přece jen jsem ho považoval za takovou místy celkem vydatnou jednohubku, kterou to ale skončilo. Jenže když se nad tím tak člověk zamyslí, proč by Austrálie neměla mít svou slasher ikonu v podobě postaršího Krokodýla Dundeeho, který si na prašných i nezpevněných australských silnicích, v mokřadech a vlastně kdekoli mimo civilizaci dělá, co chce?
Mick Taylor se tak stává opravdu ikonickým záporákem a zajímavou hororovou osobností australského hororu. Jeho představitel John Jarratt je v roli výborný, uvěřitelně slizký a hnusný, čemuž ještě pomáhá ten děsný australský akcent. Máte pak klasickou hru kočky s myší, kdy fandíte myším, ale ta kočka je stejně taková bestie, že myši mají minimální šanci. Nakonec ale s tím se do podobné hry jde, že?
Problém s filmem je trochu jeho zápletka, protože je celkem jednoduchá. Hraje se jednoduše na to, že se Austrálií potuluje dost lidí, kteří si myslí, že jsou zde v bezpečí. Nejsou, protože je zde jeden cvok, který sbírá tyhle naivky. V konečném důsledku je to opravdu jen taková honička, která nemá až tolik překvapivých momentů, ale autoři se rozhodli, že ji skutečně jako honičku pojmou, a tak místy máte pocit, že sledujete „Duel“, jindy zase klasický útěk někam, kde vás stejně vrah najde.
Překvapilo mě, jak je film akční, opravdu hodně. Například scény na silnici jsou docela efektní, nemluvě pak o tom, jak snaha vytlačit auto končí. Tady už je vidět, že tvůrci měli k ruce relativně velký rozpočet a rozhodli se ho využít velkoryse a nabídli divákovi přece jen ještě trochu víc než pouhé střílení a jiné druhy zabíjení nevinných. Docela mě potěšilo, že je zde spousta momentů, které jsou humorné, respektive mají takový potenciál a charakter, ale celkově film opět vyznívá dost vážně. Toho humoru prostě není dost, aby to byl opravdu spíše komediální film.
Ač jsou zde nedostatky, ať už v ději anebo v tom, jak je to celkově – poměrně nesourodě – natočeno, je vidět, že Australané se neustále vyvíjejí, neustále se zlepšují. Ve filmech si nechávají sebe, svou kulturu a své prostředí, ale dokážou horory pojmout natolik zajímavě, že to není určeno jen pro jejich celkem omezený trh, ale je to vývozní artikl. Osobně se mi druhý díl zamlouval ještě více než první, snad právě pro tu větší profesionalitu a patrnou snahu hrát si.
Hodnocení: 70 %
