Willard
USA, 1971, 95 minut
Režie: Daniel Mann
Scénář: Gilbert Ralston podle románu Stephena Gilberta
Hrají:
Bruce Davison (Willard Stiles)
Sondra Locke (Joan)
Elsa Lanchester (Henrietta Stiles)
Michael Dante (Brandt)
Willard je mladík, který na první pohled není úplně zvláštní. Je prostě jenom introvertní, ale to není nic neobvyklého, když je vychováván pouze matkou, která je na něm velmi závislá. Jenže matka je nemocná a Willard to nenese úplně dobře. Stejně jako se musí vyrovnávat i s dalšími problémy – jeho spolupracovníci nejsou zrovna lidé, kterým by šikana nic neříkala, i když ta je „jenom“ slovního charakteru, v podobě posměšků. Dobře se s nimi ale rozhodně nežije.
Willard je přesně ten typ, z kterého na vás jde mrazení. Nejprve se může zdát, že je v pohodě, ale stejně je s ním něco v nepořádku. Nejdříve to můžete přehlížet, ale jakmile se dostane ke své lásce, ke svým krysám, je jasné, že je zde něco moc pokrouceného. Willard není chlapec, který by nevzbuzoval znepokojení. Jeho vztah s matkou je zvláštní, ale na druhou stranu může vzbudit i soucit, a to ve chvíli, kdy se dostává do problémů, které jsou spojené s úmrtím matky. Divák neví, jestli jí vlastně měl rád, anebo je pouze vypočítavým synkem, co doufal v dědictví.
Daniel Mann, který rozhodně nikdy nebyl specialista na horory, natočil snímek, kterému chybí zásadnější strachnahánějící atmosféra, protože jeho devizou je hlavně fakt, že po celou dobu vzbuzuje znepokojení. Co se vlastně stane? Co Willard provede? Jak ho osud, kterému je vydán, změní? Anebo se stane tím, kdo nakonec všechno překoná? Ale jakým způsobem? Je možné předpokládat rozuzlení výhodné pro všechny strany? Ne, pravděpodobnější je spíše prohlubování krize a očekávání něčeho temného.
„Willard“ je pak vlastně variací na klasický příběh, který je velmi dobře znám i v České republice jako „Krysař“ díky Viktoru Dykovi. „Krysař“ je ale původně příběhem o tom, jak lidé za svou špatnost dostávají trest, ale v tomhle případě to úplně neplatí. Willard nechce potrestat lidi za jejich špatnost, není mravním obhájcem, ale je osobou, která se chce pomstít za to, jak s ní většina lidí v práci jedná, za to, že nedokáže problémy života zvládnout, protože se o ně dřív vůbec nestaral.
Právě motiv přebírání odpovědnosti za vlastní život je tím základem, v kterém nakonec snímek také graduje. V podstatě se jedná o jednu z variací, kterou například ve velmi drsné podobě předvedl i film „Volný pád“. Když je svět takový, že v něm osoba nedokáže za daných podmínek žít, musí si ho upravit podle sebe. Film je pak silný hlavně v závěrečné scéně, kde se Willard proměňuje poprvé v silného člověka, kterému ale nejspíš nebudete zrovna fandit.
Hodnocení: 60%
