Vtělení ďábla
Encarnação do Demônio
Brazílie, 2008, 94 minut
Režie: José Mojica Marins
Scénář: José Mojica Marins a Dennison Ramalho
Hrají:
José Mojica Marins (Zé do Caixão)
Jece Valadão (Claudiomiro Pontes)
Adriano Stuart (Oswaldo Pontes)
Milhem Cortaz (Padre Eugênio)
Coffin Joe nebo v původní portugalštině Zé do Caixão je postavou, která je v Brazílii poměrně známá. Jedná se o legendárního „hrdinu“ filmů v režii Josého Mojicy Marinse, který sám tuto postavu také ztvárnil. V 60. letech natočil Marins dva filmy, které měly v hlavní roli právě Joa. Byly to O půlnoci odnesu tvou duši (1964) a Dnes v noci se vtělím do tvé mrtvoly (1967) a na ně se v roce 2008 rozhodl Marins navázat i třetím filmem – „Vtělení ďábla“.
Marins je asi pro většinu normálních lidí magor, který se vyžívá ve hnusu, ale copak takový není i Herschell Gordon Lewis? A stejně si tihle chlapíci zaslouží naši pozornost. José Mojica Marins si vytvořil filmový kult osobnosti a třetím dílem hrobníkovské trilogie uzavřel osud své postavy. Vrací se po čtyřiceti letech, a to jak jako režisér, tak i jako herec a vrací se tedy i postava. S Joem se ve „Vtělení ďábla“ setkáváme poprvé ve vězení, ze kterého je právě propuštěn.
Zé do Caixão je ikonickou postavou, protože takový byl i navržen. Je celý v černém, má plášť, nosí klobouk, je zarostlý a má opravdu dlouhé nehty. Tohle stačí. Jako mladý byl Maris celkem charismatický, jako starý muž už trochu méně a je spíše odpudivým tlustým staříkem. Přesto, jak se Joe vrací, vytváří si kolem sebe kult a přijímá nové služebníky. Už není jen hrobníkem, už je skutečně osobnost, vtělením ďábla.
Marins byl zakladatelem brazilského hororu a jeho filmy jsou plné hnusu a erotických scén. Nebojí se, i když i on má očividně své hranice, které jsou však posunuté dál než hranice ostatních lidí. Rozhodně musím uznat, že pokud se týká gore a hnusu, tak je prostě skvělý. Vybírá si skvělé spolupracovníky, protože to gore je naprosto úchvatné. Není se čemu divit, že v některých zemích je zatracován a nenáviděn.
V 60. letech natočil drsné filmy, plné smrti a hnusu, ale to, s čím přišel v roce 2008, to je přece jen ještě naturalističtější. Jsou zde scény, které se vám mohou vrýt do paměti, scény hnusné a nechutné, kdy otevřený hrudník s bijícím srdcem je jen jednou z nich. Film „Vtělení ďábla“ je hodně založen na kontrastu hnusu s ženskou nahotou, což je prvek, který funguje. Dále je snímek hlavně tributem k vlastní postavě. Pokud postavu Zé do Caixão neznáte a zde se s ní setkáte poprvé, asi na vás tak velký dojem neudělá. Vzhledem k tomu, že Marins na něm založil svůj život i své veřejné vystupování, má to smysl hlavně pro ty, kdo brazilského mistra obdivují.
Hodnocení: 60 %
