Vlci
Wolfen
USA, 1981, 115 minut
Režie: Michael Wadleigh
Scénář: David Eyre a Michael Wadleigh podle románu Whitleyho Striebera
Hrají:
Albert Finney (Dewey Wilson)
Diane Venora (Rebecca Neff)
Edward James Olmos (Eddie Holt)
Gregory Hines (Whittington)
„Vlci“ mají krásný nádech 80. let minulého století. Je to film, který zapadá do béčkových vod amerického hororu. Nebo by alespoň zapadal, kdyby se až příliš nesnažil o něco víc než jen o dobrý horor s vlkodlaky. Jenže vlkodlaci jsou zde pouze prostředkem politické agitky, která se opírá o zacházení s indiány, které, a to si můžeme říct na rovinu, nikdy nebylo úplně laskavé, spravedlivé nebo vstřícné. Už jenom samotná skutečnost, že jsou zavíráni do rezervací, zní dost rasisticky. Není to nic jiného než ghetto.
Michael Wadleigh není zrovna protřelý režisér a rovnou si můžeme říct, že „Vlci“ mu kariéru nenastartovali. Dál nepokračoval a spíš se uplatňoval jako kameraman, i když ani tak jeho filmografie není moc bohatá. Četl jsem s Wadleighem rozhovor, kde se rozpovídal o tom, jak nikdy nechtěl natočit horor, ale především politický film, kterým chtěl poukázat na to, jak jsou indiáni chápáni a že není úplně dobře, aby tomu tak bylo. Závěrečná scéna jednoznačně ukazuje na to, kdo je zde viděn v pozitivním světle a kdo je vlastně padouchem.
Režisér a spoluscenárista se pokusil natočit politický film, pokusil se kritiku spojit s hororem a ono z toho vlastně nic pořádně nezafungovalo. Hororové prvky nejsou tak špatné, v některých momentech je vidět, jak krásně nedokonalé triky v té době existovaly (a jaký nedostatek peněz někdy tvůrce zpomaloval), ale jinak tu máme hezky ukousnuté ruce, dokonce jeden poměrně vtipný záběr na ruku, jejíž prst se odklání od spouště. Ve chvíli, kdy vlkodlak (vlkodlaci) útočí, je atmosféra poměrně dobrá. Jen kdyby tam nebyly ty prazvláštní pohledy skrz vlkodlačí oči. Je to divné a nepochopitelné. Pokud je to alegorie na rasismus, znamená to, že jiná rasa vidí svět jinak než my? Jsme my těmi, kdo ho vidí v těch správných barvách, anebo jsou to oni? Nevím, ale po podobných otázkách jsem se ani moc nepídil.
Politická agitka a horor. Dva světy, které se zde měly spojit, se nepropojily, ale jen do sebe narazily. Jako horor by film mohl fungovat dobře, kdyby byl minimálně o třicet minut (ale spíš o čtyřicet) kratší, jako politická kritika by potřeboval trochu propracovanější příběh, trochu méně triků. Michael Wadleigh chtěl hlavně kritiku, ale potom se měl víc vyhnout hororu. Nakonec by to možná dopadlo lépe než výsledek, který nám nakonec prezentoval.
Co rozhodně musím a chci vyzdvihnout, je výkon Alberta Finneyho. V roli kapitána Deweyho Wilsona je skutečně skvělý, lidský a přesto je v něm něco, co nám dovolí mu fandit. Scéna v márnici je skvělá. Já jsem doufal, že tohle všechno přečká a že si nakonec i vrzne. Což se i stalo, ale opět jsme to sledovali očima vlkodlaka, což není úplně zábava. Z pohledu novátorského nic moc, v konečném výsledku pouze prvek navíc, který se snažil celý film ozvláštnit, ale vlastně se mu to vůbec nedaří. Je škoda, že film zůstal někde na půl cesty mezi žánry, protože kdyby se víc přiklonil na jednu stranu, vyznění by bylo silnější, komplexnější a celkově zajímavější.
Hodnocení: 55%
