Videodrome
Videodrome
Kanada, 1983, 87 minut
Režie: David Cronenberg
Scénář: David Croneberg
Hrají:
James Woods (Max Renn)
Sonja Smits (Bianca O'Blivion)
Deborah Harry (Nicki Brand)
Peter Dvorsky (Harlan)
David Cronenberg se stal postupem času mým oblíbeným režisérem a dokazuje to s každým dalším filmem, který od něj vidím, i když si snímkem Nebezpečná metoda asi udělal nějaké ty nepřátele a někteří fanoušci jej mohli opustit. Přece jen je to něco jiného, než natáčel dříve. Film, který chci recenzovat dnes, je snímek „Videodrome“, který je přesně ukázkou toho, v čem David Cronenberg vynikal. Dokázal lidskou mysl a její odpornost přenést do fyzické, skutečně odporné podoby.
Filmy jako „Moucha“ nebo Mláďata se mohou pyšnit skutečně odpornými scénami. Přeměna hlavního hrdiny v mouchu anebo porod skutečně odporného mláděte. Tohle jsou scény, které se vám vryjí do paměti, protože Cronenberg je neskutečně naturalistický, využívá jen ty nejlepší masky a navíc se nebojí zabrat skutečný hnus. Nic hezkého, ale pěkně slizké, odporné nechutnosti. Tohle k němu patřilo a toho se v posledních filmech vzdal. Ale tak tvůrce se vyvíjí a Cronenberg je tvůrcem originálním, který musí projít vývojem naprosto zákonitě.
„Videodrome“ je dokonalou ukázkou toho, jak Cronenberg dříve pracoval. V současnosti ho zajímá hlavně lidská duše a její proměny. „Videodrome“ ale není tak mírný a předvádí nám skutečné běsy. Jsou to halucinace anebo se to hlavnímu hrdinovi skutečně děje? Kde je konec reality a kde už začíná snový svět šílenství? Ani divák sám nedokáže rozlišit, kde je ta tenká hranice, protože tvůrce mu to neulehčuje. Nemusí. Je to účel. Divák se má ztotožnit s postavou Maxe Renna a sám se ocitnout ve světě, kde je všechno možné a kde vás televize ovlivňuje natolik, že je pro vás vším.
Ne, „Videodrome“ není o tom, jak chlapík sedí u televize a dívá se, dokud se nezačne rozpadat. Je o tom, co nám televize může způsobit. Myslím, že by to bylo možné považovat za agitku proti vysedávání u televize, ale spíš bych si „Videodrome“ přebral jako snímek, který nám ukazuje, jak může skončit člověk, který je posedlý halucinacemi, ať už je jejich příčinou cokoli. Vězte, že konec takového člověka není nic pěkného. Tak mě tak napadá, má Cronenberg nějaký starší film, kde hlavní postava končí dobře? Pro filmy „Moucha“ nebo Příliš dokonalá podoba to rozhodně neplatí.
Film je zajímavý i tím, že v jedné z hlavních ženských rolí se zde objevuje Deborah Harry, možná trochu známější jako Debbie Harry, frontmanka skupiny Blondie. A sluší jí i tmavé vlasy. Cronenbergovi se film povedl, je krásnou ukázkou toho, jaký vliv na nás média mohou mít, jak se náš mozek propojuje s obrazy, které jsou nám denně servírovány a my chceme pořád víc a víc a víc. Jenže nikdy nemůžeme dostat dost. Závěrečná smyčka je toho důkazem.
Hodnocení: 80%
