Velmi uvěřitelné příběhy: Sousto
ČSFR, 1991, 20 minut
Scénář: Igor Chaun
Režie: Igor Chaun
Hrají:
Josef Abrhám (dr. Meakin)
Jiří Hálek (Groves)
Anna Rejšková-Lehká (Anna-Marie)
Psychiatr Meakin se po těžkém dni v práci vrací domů, do honosného domu, v němž žije se svou sestrou. Ta se o něj stará a jako pokaždé mu připraví jídlo. A jako pokaždé u něj sedí, hledí, jak jí, a čeká, zda na ni zbude nějaký zbytek.
Při klasickém a dnes naneštěstí nadužívaném, natolik, až mnohdy celý horor stojí jen na něm, hororovém prvku, tzv. lekačce, vám, je-li dobře načasován a zpracován, leknutím srdce vyskočí až do krku, orosí se vám čelo, pak si úlevou oddechnete a je po všem. Je to takové náhlé tlesknutí strachu. Ovšem plíživá hrůza, na první pohled takřka neznatelná, přesto bobtnající tím více, čím danou scénu, příběh, déle sledujete, to je opravdové koření hororového žánru.
A právě s ním nejvíce operuje „Sousto“, v podstatě ryzí diamant psychologického hororu. Hrůzy, která do vás neproniká zvenčí, neskočí na vás z temného koutu a prokousává se dovnitř vašim ztuhlým tělem. Ne, tahle klíčí uvnitř a roste, bují, postupně pohlcuje každý kousek vašeho těla, až ho celý ovládne. A je jí jedno, co se děje mimo vaše tělo. Nepotřebuje ven, uvnitř vás jí je dobře.
„Soustu“ k tomu stačí jen málo, dobrý a přesvědčivý herec (Abrhám), na první pohled podivná postava (Rejšková-Lehká) a vědomí, že tohle se může úplně klidně stát či přímo osobní zkušenost s někým takovým, jako je Anna-Marie. Z tohoto mála Chaun s pomocí obou herců a dobře napsaného scénáře, obzvláště co se týče Abrhámových proslovů, vykřeše opravdu nepříjemný, atmosférický psychologický horor (ano horor, protože přesně takové pocity by měl horor vzbuzovat).
„Sousto“ vás změní v hrnec s vodou na plotně. Zpočátku všechno v pohodě, ale pak se začne voda ohřívat a začne to být čím dál méně příjemné. Rejšková-Lehká působí již od první vteřiny, kdy se objeví na scéně a pak jí stačí jen sedět, dívat se a sem tam pronést jedno dvě slova. To ale stačí, aby se voda ve vás zachvěla a začaly se objevovat první bublinky varu. A ono teplo ohřívané vody vás svírá čím dál silněji, až do závěrečného záběru.
Byli-li předchozí dva díly „Velmi uvěřitelných přběhů“ svým způsobem hravé a ironické, „Sousto“ je čirou atmosférickou záležitostí, beze stopy jakéhokoliv pomrkávání. Je jako mráz, který přijde za chladného rána a pokryje všechno beze zbytku. Stejně jako „Sousto“ vaši mysl a smysly.
Jedním slovem: Brrrr…
