Vampire Hunter D: Bloodlust
Animovaný / Drama / Horor / Sci-Fi
Japonsko, 2000, 102 min
Originální japonská pohádka o lovci upírů.
Vampire hunter D je japonská série novel psaná od roku 1983 Hideyuki Kikuchim a ilustrovaná Yoshitakou Amano. V roce 1985 vzniknul první animovaný film a o patnáct let později přišel na svět „Vampire hunter D: Bloodlust“. Kromě světoznámých snímků se příběh o polovičním upírovi zvaném dhampír stal předlouhou pro mangu, audio drama-nahrávky, počítačové hry i seriál. Kultovní příběh, který prochází skrz žánry science-fiction, fantasy, hororu, ale nese v sobě prvky například i westernu a japonského folklóru, se odehrává v jakési neupřesněné budoucnosti na naší planetě, jež se musela vypořádat s nukleární válkou. Populace je rozmanitá, kromě lidí zde má svůj prostor i temnota a tvorové, kteří z ní vzešli. Upíři, mutanti, démoni a všechna ostatní noční havěť dosáhli soumraku své existence a kontrolu začínají přebírat lidé, spolu s lovci upírů, samozřejmě. S takovou válkou jsme se setkali už nespočetněkrát. Ne však takhle. S lovcem upírů, který je sám napůl jejich druhem, máme už také jisté zkušenosti. Ne však takové (Wesley Snipes promine). Máte-li rádi post apokalyptické pohádky, upíry a originální východní nápady, pak by vám tato nezapomenutelná kombinace neměla proklouznout mezi prsty.
Příběh otevírá únos mladé dívky upírem. Její otec najme lovce, aby jí dceru přivedli zpátky. S vidinou vysoké odměny se za děvčetem vydávají nájemní upírobijci, mezi nimiž je i D. Půl upír, půl člověk (čili upíři se zde mohou množit dle libosti i starým dobrým a příjemným způsobem, nemusí nutně procházet bolestným procesem proměny, v které hraje roli výměna tělních tekutin, jen co se krve týče). A jak tato polarita napovídá, D musí svádět boj nejen s nepřáteli, ale kolikrát i sám se sebou. Doslova. V dlani mu totiž sídlí tvář tvora, jehož původ není zcela jasný a který má ovšem svůj rozum i vůli a který do všeho rád slovně zasahuje. Mimoto však také svému hostiteli nabízí užitečné zvláštní schopnosti. Tím se D, napůl bytost z temnoty se společníkem v dlani, dhampír s neustálým výrazem hráče pokeru, stává majestátním tajuplným lovcem, z kterého mají respekt přátelé, nepřátelé i čtenáři a diváci. Vydává se na cestu za vysvobozením krásné dívky, prochází děsivými místy, potkává prapodivné tvory a naráží na strašidelné zámky… A zjišťuje, že ne vše je tak, jak se ohledně únosu zdálo.
Mezi západní a východní kulturou jsou velké rozdíly, naštěstí. Když se naše zkušené divácké oko zaměří na mýty o temných bytostech, jako jsou upíři, vlkodlaci, démoni apod., které v současnosti zažívají bombastický návrat na vrchol popularity, pravidla jejich bytí a nebytí jsou v západní tvorbě v celku podobná. Upřímně, nejde tu nyní o snížení jejich kvality, nicméně jedna věc všem evropským a americkým dílům chybí. Moment překvapení. A to je právě jádro pudla (mimochodem – co pudlové udělali v historii tak hrozného, že se ustálilo slovní spojení hovořící o jejich vnitřnostech…). Veškeré anime, manga a legendy od našich východních přátel se hemží originalitou. Přesto zde nacházíme odkazy k nejslavnějším upírům, když se například objeví bytost, o níž v druhé polovině devatenáctého století napsal román autor ze západu, zvaná Carmilla (jež v „Vampire hunter D“ účesem připomíná spíše Garyho Oldmana v Coppolově „Draculovi“, než ženskou upírskou královnu). Jenže nic vám není podáno lacině, tak jak už jste to mohli nebo dokonce viděli. A tak jen zíráte s otevřenou pusou, z které vám pomalu padá popcorn, když se na obrazovce objeví vlkodlak, kterému však zvířecí tlama vychází z trupu. Nejedná se jen o šokující nápad, ale i o neuvěřitelné animované zpracování. Výtvarná stránka filmu je totiž dech beroucí. Scéna, kdy D na svém kyborg koni přeskakuje létající pouštní rejnoky, se vám zaryje do paměti.
Vlastně… Stejně jako celý film.
