Válka bohů
Immortals
USA, 2011, 110 minut
Režie: Tarsem Singh
Scénář: Charley Parlapanides a Vlas Parlapanides
Hrají:
Henry Cavill (Theseus)
Mickey Rourke (Král Hyperion)
Stephen Dorff (Stavros)
Freida Pinto (Phaedra)
Když se řekne film podle řeckých bájí a legend, člověk si představí hlavně ubohosti jako „Troja“ nebo novou verzi klasiky „Souboj Titánů“. Všechny filmy mají něco společného – řecké báje jsou postaveny na hlavu, hlavní hrdinové mají obličeje hereckých hvězd, které zrovna letí a které jsou pěkné na oko, ale hlavně, příběh stojí na základech, které jsou velmi vratké, až příliš americké a nevzhledné. Navíc se k tomu přidávají „úžasné“ digitální efekty, které jsou uvěřitelné, stejně jako zvolání le-chajim na srazu ultrapravice.
V čem je „Válka bohů“ jiná? Zdá, že na první pohled v ničem. Báje jsou postavené na hlavu jakbysmet. Místo vznosných bohů se po Olympu promenáduje banda metrosexuálů v podivných kostýmech, kterým vévodí Zeus s tváří Luka Evanse, jehož hvězda pomalu začíná stoupat. Stejně jako hvězda hlavního hrdiny v podání Henryho Cavilla. Známé tváře tu tolik nejsou, nejedná se o velkofilm typu „Troja“, ale Mickeyho Rourka přece jen poznáme a Johna Hurta určitě taky. Ani Freida Pitno není úplně neznámá. Skupina herců je namíchána vcelku dobře, hlavně hrdina v podání Cavilla je výtečný, podobně je na tom i hlavní záporák, který se k Rourkovi, jenž hodně doplatil na svůj nezřízený život, hodil.
Herci jsou devizou filmu. Ale v čem je ještě tak dobrý? Nabízí stejně předvídatelný příběh, který navíc trpí určitými nelogičnostmi, patosem, což k řeckým bájím neodmyslitelně patří, v některých chvílích jednodušší výpravu, která si však hraje krásně na efekt, a nakonec i příšerným závěrem, z kterého nebudete mít velkou radost.
Pořád se nabízí otázka, co je na „Válce bohů“ tak skvělé? Je to především atmosféra a pojetí. Tohle nejsou krásné hollywoodské báje, tohle je sakra drsný příběh, který je zabalený do vizuálně zajímavého prostředí, které je místy nádherné, ale místy naprosto prázdné, stejně jako náš svět. Na filmech Tarsema Singha je znát, že obraz je pro něj neskutečně důležitý, jen v případě „Války bohů“ jsou 3D zajímavé záběry na úkor děje – v klasickém kině poznáte, že tenhle a tenhle záběr jsou jen na oko a že si je vy sami tak neužijete. Jinak ale nejde pojetí nic vytýkat. I když je krev digitální, příběh je sakra drsný, přesně jak bych si já moderní pojetí bájí představoval. Žádné hollywoodské kudrlinky, ale prostě krev a špína.
O tom, že Tarsem Singh má vizuální stránku zvládnutou, se přesvědčíme i ve filmu „Sněhurka“, který bude dalším jeho režijním počinem. Mám pocit, že od svých klasičtějších drsných podívaných se dostal někam trochu jinam, ale uvidíme, třeba překvapí. S „Válkou bohů“ rozhodně překvapil a já si myslím, že po nepříliš zajímavým remaku filmu Barbar Conan, je tohle film, který směřuje žánr adaptací řeckých bájí trochu výš a může zapříčinit rozvoj temné fantasy, která prostě nemá na růžích ustláno. Bohužel. „Válka bohů“ rozhodně stojí za zhlédnutí, i když bohové vypadají jako pitomci a celý závěr je příšerně zabitý a ničí celou mytologii. Ale za Rourka, Cavilla a skvěle drsné pojetí dávám vyšší známku.
Hodnocení: 65%
