Václav Votruba: Šumavský Děs: Paměti okultní

> Václav Votruba je talentovaný člověk. Jde o copywritera, muzikanta, novináře, autora videopodcastů, tvůrce YouTube kanálu Vencova zašívárna, na němž najdete rozhovory se zajímavými lidmi z různých oborů, a spisovatele v jedné osobě. Kromě celé řady odborných publikací primárně zaměřených na hudební odvětví (např. Kniha kovu I-III nebo Monumenty I) má také na kontě nespočet prozaických děl. Za zásadní část jeho tvorby lze považovat sérii Šumavský Děs, věnující se vyprávěním Šumavského Děsa, záhadné, tajemstvími zahalené bytosti, o jejíž příběhy se chtěl Votruba podělit se čtenáři. Nejnovější třetí díl pojmenovaný “Šumavský Děs: Paměti okultní” vyšel pod taktovkou nakladatelství Golden Dog a nabízí celkem šest hororových příběhů. Jak se povedly? Stojí za přečtení? 

Předně bych chtěl zdůraznit hned několik věcí. S minulými příhodami Šumavského Děsa nemám absolutně žádné zkušenosti, nemohu tedy posoudit kvality předchozích dílů a nejsem schopen provést přímé porovnání. Do recenzované knihy jsem tím pádem šel s čistým štítem. Nevěděl jsem, co mám čekat, ani co mě při čtení může překvapit, což - z ryze subjektivního hlediska - nakonec bylo ku prospěchu věci. Jednak jsem narazil na knižní sérií, o jejíž existenci jsem vůbec neslyšel, jednak jsem byl obeznámen s autorem, jehož tvorbu jsem dosud neznal. Myslím si, že kdyby “Šumavský Děs: Paměti okultní” nevyšly pod křídly Golden Dogu, pravděpodobně bych se k nervy drásajícím příběhům hrůzné bytosti z Šumavy nikdy nedostal. A to by byla velká škoda! 

 

Titul “Šumavský Děs: Paměti okultní” je kolekcí šesti různorodých povídek, které pojí postava Šumavského Děsa, bytosti, která žije celá staletí ve stínech. Ale nenechte se zmást, Děs funguje pouze jako průvodce, jenž ke každé povídce přidává úvodní slovo, zprostředkované formou kratičkého medailonku. V příbězích, sepsaných Václavem Votrubou, člověkem, v nějž má Děs plnou důvěru, se děsivé stvoření nevyskytuje. Nicméně i přesto mají čtenáře jak zaujmout - zaobírají se totiž tématem okultismu a jsou zasazeny do oblasti Šumavy a dalších netradičních lokací. 

 

Co osobně mohu na knize ze všeho nejvíce vyzdvihnout, je styl psaní. Votruba má svižný, svébytný a velice vytříbený styl, díky čemuž se jednotlivé povídky čtou samy. Formulace jsou přirozené, netahají za uši a mají své kouzlo. Zamlouvaly se mi různé obraty, metaforická přirovnání a hrátky s větami, což akorát dodává celému dílu na jedinečnosti. Stejně tak bych mohl pochválit vykreslení prostředí. Lokace mají své kouzlo a sotva se začtete, už vás  pohltí. A mrazivá, vskutku nevídaná atmosféra, jež by se dala krájet, na vás dýchne z každičké stránky a bude ve vás rezonovat ještě hodně dlouho. V čem vnímám Votrubovu největší sílu, je mistrná práce s napětím a strachem, která se na celé knize opravdu podepisuje. 

 

Nicméně atmosféra a prostředí nejsou jediné dvě složky vyprávění. K příběhům také nedílně patří nosná zápletka, sympatické, charakterově propracované postavy a poutavé směřování děje. A to je asi největší zádrhel. “Šumavský Děs: Paměti okultní” sice nabízí povídky, které vás okamžitě vtáhnou do čtení a rychle plynou, ale není v nich cokoliv, čeho byste se mohli chytit. Každý příběh se sice odehrává na různých zajímavých místech České republiky, jenomže z mého osobního úhlu pohledu nejsou někdy dostatečně využity (byť ano, něco do sebe opravdu mají). Žádná z povídek nijak signifikantně nevyčnívá (tj. nenajdete v nich cokoliv, co by vám dlouho utkvělo v paměti), všechny jedou v zaběhnutém stylu a postupně směřují k vyústění, které se jednou podaří více, jednou méně. Postavy sice působí lidsky a uvěřitelně, paradoxně jsou však generické, lehce zaměnitelné a snadno zapomenutelné (přiznám se, že kdybyste se mě zeptali na nejlepší postavu knížky, dlouho bych tápal). A bohužel ani zápletky nejsou kdovíjak objevné, o některých hluchých místech a nudných pasážích se raději ani nerozepisuji. 

 

Na chvíli se také musím pozastavit u titulního Šumavského Děsa. Jak jsem již zmínil, v povídkách se vůbec neobjevil, což lehce zamrzelo. Pochválit ovšem musím jeho úvodní medailonky, které jsou úžasně zpracované. Obdobně se mohu vyjádřit k originální, skutečně netradiční předmluvě, která je zpracovaná formou dialogu mezi Václavem Votrubou a Šumavským Děsem. Nemám co dodat, skvělý nápad!    

 

Suma sumárum, “Šumavský Děs: Paměti okultní” je netradičním titulem, který si určitě zaslouží vaši pozornost. O kvalitativní vrchol Golden Dogu v žádném případě nejde a ke knize mám celou řadu výhrad, jež výsledný dojem z četby dost kazí. Nicméně pokud hledáte originální český horor, může být recenzovaný počin přímo pro vás. A přestože si myslím, že se jedná přinejmenším o lehce stravitelný průměr, který neurazí, ale ani moc nenadchne, měli byste mu dát šanci. Takhle působivých a originálních českých hororů se totiž v naší kotlině najde pomálu. To mi připomíná, Šumavský Děs má ještě dva díly. To si je asi brzy přečtu… 

 

P.S.: Ano, vím, pořád mě sleduješ. Pokud jsem tě, Děse, svým hodnocením nazlobil, je mi to skutečně líto. Omlouvám se a prosím, nezlob se. Slibuji, že pokud někdy napíšu další recenzi, budu v ní mnohem mírnější. A neboj, jak jsem v posledním odstavci naznačil, tvé další příběhy si časem přečtu. Snad se k nim brzy dostanu!     

 

P.P.S.: A ještě jedna věc. Až zase někdy budeš mluvit s Votrubou, vyřiď mu, že jsem na další šumavské memoáry zvědav.