Ultimátní komiksový komplet 58: The Invincible Iron Man – Pět nočních můr
Vydalo nakladatelství Hachette, 2013, 199 Kč
Scénář: Matt Fraction
Kresba: Salvador Larroca
Po delší době tu máme v rámci "Ultimátního komiksového kompletu" knihu, která u nás již nevyšla dříve, ale je v češtině naprostou novinkou. Jsem tomu rád, protože si přece jen zasloužíme něco nového a ne jen recyklace toho staršího. Pravda, za "Zázraky" jsem hodně rád. Nevím, čím to je, ale "Pět nočních můr" mě po obsahové stránce nijak moc nepotěšilo. A tak, i když je tu na českém trhu novinka, po přečtení jsem nijak nadšený nebyl. Ano, mám určitý vnitřní pocit, který mi říká, že mainstream už nechci nikdy vidět, ale pokusím se být objektivní. "Pět nočních můr" je přesně tím komiksem, proč si říkám, že jsou superhrdinové děsná otrava a že nejsou tvůrci schopní přinést něco nového. Pravda, podání Matta Fractiona ještě není nejhorší.
Matt Fraction dostal zajímavý úkol. V roce 2008 byl snímek "Iron Man" začátkem velkého marvelovského boomu na poli filmu. Z Iron Mana se stala oblíbená postava, a tak si tak velké studio jako Marvel řeklo, naprosto nezištně, samozřejmě, že by vlastně bylo fajn udělat oblíbeného Iron Mana i v komiksu, což znamená, že ho přiblíží filmovému dění. Bude se vycházet z toho, co přinesl komiks v minulosti, ale i z toho, co přinesl film. "Pět nočních můr" je vlastně pokračováním filmu, ale s tím, že události jsou upraveny tak, aby to sedělo i do komiksového dění. No jasně, že na tom není nic nezištného, je to čistě komerční tah. Když kráva dává víc mlíka než ostatní, tak proč by se měla dojit méně? Co si vlastně stěžuji? Studia Marvel a DC jsou na tomhle založena.
Fraction tedy pustil do světa Iron Mana, který je ovlivněný událostmi filmu, respektive příběhem, který se ve filmu odvyprávěl, ale nezapomíná se ani na Ellisův projekt "Extremis", který má na Iron Manův stav poměrně výrazný dopad. Nezapomíná se ani na další příběhy. Je třeba nutné připomenout, že Tony hodně chlastal a chvíli byl vlastně pořádný nýmand, čehož využil - a vlastně i tak trochu způsobil - Obadiah Stane, kterého známe právě z prvního snímku s Iron Manem, kde si ho zahrál Jeff Bridges. Na souboj Iron Mana s Obadiahem se odkazuje, protože ten je pro děj velmi důležitý. Na scénu se totiž dostává Zeke Stane, Obadiahův syn, který se rozhodl zasvětit život terorismu a pomstě.
Matt Fraction to na první pohled vymyslel velkolepě. Jsou zde obrovské scény destrukce, jsou zde poničené budovy a zničené životy. Některé scény dokáží vyvolat city, to se nedá komiksu vzít, ale sedmý sešit už ukazuje, jak moc se tlačí na pilu, jak moc je smutné to, co se stalo, jak moc byli ovlivněni obyčejní lidé, jak za nimi superhrdinové stojí, že i oni jsou jen obyčejní lidé. Klasické zvolnění komiksu z velkolepé akce ke komornímu dramatu, aby zase mohlo následovat něco většího. Dobře, na tom by nebylo nic tak špatného, kdyby komiks přinesl něco nového. Stačí se nad příběhem trochu zamyslet a najednou zjistíte, že to je parafráze "Extremis" s trochu jinými postavami a malinko většími následky. Alespoň tedy co do počtu zničených budov a životů.
TENHLE ODSTAVEC BY SE DAL OZNAČIT JAKO SPOILEROVÁNÍ, TAK OPATRNĚ. Proti Tonymu stojí nepřítel, který ho děsí. Nepřítel, který by mohl být lepší než on. Jak se ale nakonec ukáže, Tony má vždycky něco v rukávu, něco, co nakloní jazýček vah na jeho stranu. Komiks je děsně předvídatelný. Je zde scéna, kde má Tony zemřít, ale stejně vám hned dojde, jak to vlastně celé je. Tohle je prostě nuda. Studio vydělává na tom, že jsou zde oblíbení superhrdinové, ti jim nesou peníze. Proč se nikdo neodváží k tomu, aby některého hrdinu skutečně zabil? Ne nějakého nýmanda, který se objevil na pět dílů a svou smrtí uspokojil, chabě, čtenářkou touhu po krvi. Proč nezemře někdo důležitý? No jo, jsou v tom jenom peníze, což je škoda. Tahle předvídatelnost je děsivá a nikdy si na ni nezvyknu.
Tak abych jen nekydal hnůj na scénář, kresbu bych označil za dobrou, i když stejně by se na ní dalo najít několik výhrad. Larroca používá zajímavé techniky, což je skvělé pro scény, kde nejsou tak velké detaily, ale jakmile se zabere obličej, je takový nějaký voskový. Je to patrné například na Thorovi. Nemluvě pak o tom, že některé postavy se mohou plést. Chvílemi jsem měl pocit, že se Tony Stark přidal k teroristům, aby je infiltroval, ale očividně je to jiný týpek s černými vlasy a knírkem. Jindy je Larrocova kresba nádherná a vy se jen budete kochat krásným panelem. Je to zvláštní kresba, jako kdyby to bylo více stylů najednou Někdy hodně detailní, někdy se na pozadí hodí jen textura, někdy je zde hodně černé linky, jindy se spíš jedná o malbu. Tak nějak to jen přispívá ke spíš negativnějšímu dojmu, který z celého komiksu mám. Larrocovi rozhodně nemůžu brát, že kreslit umí, jen v tomhle případě až moc řádil.
Těšil jsem se na "Pět nočních můr", ale teď už vím, že je to jen komiks, který kolem mě proplyne. Přečetl jsem si ho, ano, na chvíli mě to zabavilo. Abych si čtení skutečně užíval? To opravdu ne. Fraction tady rozhodně neprokázal své schopnosti co by vypravěč, spíše jen poukázal na to, že komiksový mainstream je prostě v krizi nápadů, jen na to každý kašle. Jsou to přece superhrdinové, jsou skvělí, je to zábava. Nevím, nesleduji americký komiks pravidelně, vzdal jsem to, zaměřuji se jen na ten, co vychází česky, kterého je v poslední době skutečně hodně. Byl jsem u toho, když začalo "The New 52", když Marvel přišel s restartem svých sérií a s eventem "Now". Těch příběhů, které by stály za to, zde bylo neskutečně málo. Ne každý udělá s Batmanem to, co Snyder, pravda, ale originalita nebo minimálně nápaditost snad přece ještě nejsou mrtvé, ne?
