Tras el cristal
Španělsko, 1987, 110 minut
Režie: Agustí Villaronga
Scénář: Agustí Villaronga
Hrají:
Günter Meisner (Klaus)
David Sust (Angelo)
Marisa Paredes (Griselda)
Gisèle Echevarría (Rena)
Španělové mají neskutečný dar. Jsou schopni natočit malý, velmi silný film. Ale tenhle dar jde ještě dál. Oni ve vás totiž dokáží probudit takovou depresi, až to pěkné není a vy pak musíte chvíli koukat na „Bláznivou střelu“ nebo něco podobného, abyste se z depky zase dostali. Film „Tras el cristal“ nebo také „In a Glass Cage“ je přesně takovou ukázkou hodně depresivního španělského filmu. Takový Pedro Almodóvar má na podobné snímky dar, ale ani Agustí Villaronga se nedrží stranou.
„Tras el cristal“ není klasickým hororem, v prvé řadě se jedná o psychologické drama, ale stejně tak jsou zde patrné prvky torture, kdy ale nejsme svědky toho, jak je mučena nějaká vyvinutá Američanka, která toho neumí moc zahrát, ale zase jí nevadí, když ukáže bradavky, anebo aspoň naznačí, co se v jejím výstřihu skrývá. Máme zde šílence, který se vyžívá na jednom postiženém muži.
Na první pohled to zní skutečně příšerně, a tak je potřeba, abych to trochu rozvedl. Klaus je skutečně postižený. Jeho život je odkázán na přístroje a on žije ve skleněné rakvi, z které mu kouká jenom hlava. Komunikovat dokáže, ale jinak je naprosto nepohyblivý. Jeho žena z toho není příliš šťastná a hned úvodní monolog nám dává jasně vědět, že by si raději přála, aby její manžel zemřel. Bylo by to lepší hlavně pro něj samotného. Jak jinak.
Zdá se však, že se blýská na lepší časy. Kde se vzal, tu se vzal, v domě se objevil mladík, který prohlašuje, že by se o nemocného rád staral. Není jasné, kde se přesně vzal a proč, ale je přijat, protože si to postižený přeje. Manželka z toho není nadšená, přece jen je to cizí člověk, ale aspoň se o ochrnutého nebude muset starat sama. Je však potřeba doplnit dvě důležité skutečnosti. Klaus, který je uzavřený ve skleněné rakvi, je bývalý nacistický doktor, který mučil děti v koncentračních táborech. Mladík, který chce o Klause pečovat, je pak podle všeho jedním z dětí, které byly v koncentračním táboře vězněny.
Angelo je nejzajímavější postavou celého filmu, vidíme na něm neskutečný vývoj. V prvním momentě se zdá, že to je jen hlupáček, který se snaží pomáhat, možná někdo, kdo má i nějaké speciální schopnosti. Trochu jako John Coffey ve filmu „Zelená míle“. Ale první dojem klame a z Angela se postupně stává despotická zrůda, stejná, jakou byli sami nacisti za války v koncentračních táborech. Paralela je ukončena ve chvíli, kdy Angelo provede Klausovi přesně to, co on prováděl jemu. Film není laskavý, není milý, je velmi drsný. To, co zakouší děti, v tomhle filmu, to skutečně neuvidíte všude, a já si zase jednou říkal, jestli to dětští herci neodnesli nějakým traumatem. Ale ve Španělsku si lidé protrpěli svoje. Film má velmi dobrou pointu a v podstatě je možné jej označit za zrození zrůdy. Silné, sugestivní, nelaskavé, výborné.
Hodnocení: 75%
