Transmetropolitan: Život je pes
Vydalo nakladatelství BB/art a Crew, 2010, 399 Kč
Scénář: Warren Ellis
Kresba: Darick Robertson
A máme tu další díl série „Transmetropolitan“, která se uchytila i u nás. „Transmetropolitan: Zpátky v ulicích“ byla sbírka o velkém návratu novináře Spidera Jerusalema do Města, kde opět píše sloupek. Všechno a všechny nenávidí, ale čtenáři ho přitom milují. Za to je nenávidí ještě víc. Ve městě už je tak znovu zavedený a nás čeká jeho další spisovatelské, ale i lidské/nelidské běsnění, kdy se za každou cenu žene za pravdou. Tak mě napadá, že to je jeho jediná světlá stránka. No a také to, že na papíře je to prostě skvělá hlavní postava. Jak by fungoval ve skutečnosti, to nevím.
Podobně jako první sbírka, i druhá je souborem sestaveným z šesti sešitů, které původně vycházely měsíčně ve Spojených státech. První tři kapitoly sbírky jsou samostatné příběhy, které jsou propojeny jen postavou Spidera Jerusalema, zbylé tři kapitoly pak tvoří jeden delší příběh, který se soustředí sice stále na Spidera Jerusalema, ale nejen na jeho současnost, ale na důsledky, které měl jeho odchod před pěti lety a opětovný návrat do města. Tenhle novinář je totiž chlápek, který za sebou nechal hodně zlého.
První sešit s názvem „Můj kluk je virus“ se soustředí hlavně na Jerusalemovu asistentku a na jejího přítele, který se rozhodl, že místo toho, aby si užíval výhody své hmotné schránky, nechá se stáhnout jako software do počítače a promění se v mlhu, kterou tvoří nanoboti, a bude tak žít a více si uvědomovat svět kolem nás. Spiderova asistentka je z toho hodně špatná, a tak jí Jerusalem nabídne svou velmi specifickou pomoc – ukáže jí, jak takové stahování člověka z jeho těla vypadá. Warren Ellis ukazuje, že umí být skvěle sžíravý a vtipný, ale dalším příběhem potvrzuje, jak skvělým pozorovatelem a vypravěčem silných příběhů umí být.
„Další chladné ráno“ a vlastně i třetí kapitola „Úlet do divočiny“ jsou ukázkami toho, co lidé chtějí, ale i toho, co nakonec dostávají. Není to až tak špatný nápad nechat se zmrazit a následně zase probudit do světa, kde může člověk žít téměř nesmrtelně. Jenže jaký je vlastně takový svět? Přijme nás? Je to skvělá úvaha, která ukazuje, že Spider Jerusalem není jen pitomým uřvaným blbounem, ale je skutečně výborným novinářem, který se nebojí podívat do očí i té nepříjemné pravdě.
„Úlet do divočiny“, to je příběh o tom, že i v budoucnosti existují rezervace. Jsou zachovávány jako muzea, o která nikdo nemá zájem. Přesto dál pokračují, i když jestli už se někdo rozhodne vstoupit, procedury, kterými musí projít, jsou horší než na americkém letišti. Jaký má vlastně smysl zachovávat rezervace, na kterých stejně nikomu nezáleží, které jsou jen umělým udržováním zvyků, na které všichni kašlou?
„Zmraz mne polibkem“ je posledním příběhem, který je rozdělený do kapitol a který je vlastně o tom, jak za sebou Spider nespálil některé mosty a teď se po nich zase musí projít. Buď zemře, anebo zabije. Je to poměrně jednoduché. Vzhledem k tomu, že tenhle zmetek je hlavní postavou série, asi je jasné, kdo vyhraje. Připravte se na to, že se setkáte s hlavou Spiderovy manželky, s jeho bezhlavým dítětem, mladším já, které má ještě vlasy, šílenými farmáři a jednou pornohvězdou. Ne, Warren Ellis se určitě nemusí stydět za svou představivost a myslím, že si nemá co zadat se svými kolegy Ennisem a Morrisonem, které má sám jako přátele a k nimž se pochvalně vyjadřuje v úvodu třetí sbírky s názvem Transmetropolitan: Rok parchanta. O té příště.
Hodnocení: 85%
