Tone-Deaf
USA, 2019, 87 minut
Režie: Richard Bates Jr.
Scénář: Richard Bates Jr.
Hrají:
Amanda Crew (Olive)
Robert Patrick (Harvey)
Hayley Marie Norman (Lenore)
Johnny Pemberton (Uriah)
Jasně, hodně za to můžou Robert Patrick a vlastně i Ray Wise, který se ve snímku na chvíli objeví, ale film „Tone-Deaf“ se mi díky nim líbil, a to i přesto, že je hodně ukecaný a těch keců je někdy moc ve chvílích, kdy by bylo lepší prostě mlčet. Robert Patrick Má obličej, který je děsivý sám o sobě, respektive dovede se tak tvářit, je škoda, že to nebylo víc využito. Richard Bates Jr. si asi myslel, že má hodně co říct.
Ale příběh není vyloženě špatný, většina postav tu má své místo a hlavně je to dobře halucinační, kdy některé ty halucinace – hlavně ty, které má Patrickova postava – jsou po vizuální stránce skutečně nápadité a technicky skvěle zvládnuté. Dobře se na ně dívá, a to i přesto, že jejich poselství rozhodně není nijak příjemné a má v sobě už od počátku temné podtóny.
Olive (Amanda Crew) je mladá žena, které se tak trochu posral život. V práci to nevyšlo a dostala padáka, ale co hůř, nevyšlo to ani ve vztahu, který skončil špatně. Tohle není záviděníhodná situace, a tak je Olive kamarádkami doporučeno, ať prostě na víkend vypadne někam z města. A ona si zrovna vybere dům, který spravuje Harvey (Robert Patrick). A vybere si ho bohužel ke své smůle.
Vlastně by celý víkend nebyl až tak špatný, kdyby byl Harvey celkem normální stárnoucí chlap. Jenže on není. Nemá to v hlavě úplně v pořádku a díky určitým událostem jeho chování začíná eskalovat. A tak to vypadá, že to odnese právě Olive, která se k němu nastěhovala jen na pár dní. A začíná boj o život, i když do Olive zjišťuje až po nějaké chvíli. Je to správně divné, správně zvláštní.
Jako kdyby se postupující demence hlavní záporné postavy dostávala i do filmu, který nemá tak akční průběh, je pomalý, ale přitom dovede zapůsobit. Tu demenci film nemyslím tedy v negativním, ale naopak v pozitivním smyslu. Film souzní se stavem psychiky záporné postavy. Díky tomu – a nejen tomu – si myslím, že americký snímek „Tone-Deaf“ stojí za pozornost.
Hodnocení: 60 %
