Tichý experiment
The Quiet Ones
USA / Velká Británie, 2014, 98 min
Režie: John Pogue
Hrají: Jared Harris
Sam Claflin
Olivia Cooke
Max Pirkis
Erin Richards
Pustíte-li si film, který je „inspirován skutečností“, každý musí trochu zbystřit. Tvůrci vám totiž nepředkládají nějakou fantasy nebo pěkně vymyšlené sci-fi, nýbrž něco, co se klidně mohlo stát u sousedů. Z toho jednomu trochu brní chodidla. Takových filmů si dnes můžete pustit nespočet. Přiznejme si, asi ne vždycky podle skutečnosti příběh opravdu bude, protože kdyby byl každý film, který se tímto honosí, do jednoho pravdivý, skeptici a nevěřící Tomáši by dostali takových důkazů o tom, že tenhle svět není jen jedna dimenze nebo rovina, chcete-li, že by jim spadla čelist. Jenže pak se objeví snímek například o kanibalech, jenž má na tom, že jeho záznam je stoprocentně pravý, postavenou reklamu a začnou vyvstávat otázky po tom, kdo sakra ten film točí, když jsou všichni členové tvůrčího týmu sežráni? No a pak titulku „inspirováno skutečností“ věřte. Nebo hůř, přesvědčte ostatní.
Příběh filmu „Tichý experiment“ je tedy natočen podle skutečné události a zavede nás do anglického vysokoškolského prostředí v sedmdesátých letech, kde se jistý profesor a dva jeho pomocníci rozhodnou podniknout tajný experiment. Když k sobě najdou ještě kameramana, který má celý pokus zvěčnit, pustí se do léčby nemocné Jane Harperové. Děvče má přeludy, nadměrně se potí a nepamatuje si svou minulost. Je adoptovaná a přecházela z jedné rodiny do druhé. Proč? Protože je nějak špatně nemocná (jako by to šlo – být dobře nemocná). A tuhle její nemoc si chce profesor vzít do parády. Na všechno má racionální vysvětlení, nadpřirozeno jsou jen vědou zatím nevysvětlené jevy. Právě tyhle jevy chce on popsat a rozumově je vysvětlit. Jenže, jak je asi zcela jasné, nadpřirozeno je prostě nadpřirozeno a je to zkrátka nejen cosi nad vědou, ale i nad lidským chápáním. Takže profesor se svým racionálním přístupem co? Profesor se svým racionálním přístupem narazí. Ale jak a do čeho vám neprozradím. Pointa sice není originální, ale je podaná stravitelným způsobem, tak vás o ní nepřipravím.
Chvílemi jsem měla pocit, že se dívám na „Vymýtače ďábla“, chvilkami scény připomínají „Paranormal Activity“. A ono opravdu jde o jakousi kombinaci, z níž vychází snímek s exorcistickou tématikou a tajuplným bušením na dveře. Čekají vás navíc scény s ektoplazmou, což je v parapsychologii důležitý pojem. Existuje spousta fotek z pokusů v první polovině dvacáté století zachycujících tuto záhadnou substanci, ale zároveň jsou téměř všechny považované za podvrh. Zase ti skeptici. Ale bůh ví, jak to je. Doslova.
Problém u snímku „Tichý experiment“ je tentokrát v postavách. Už dlouho se mi u filmu nestalo, abych nikomu nefandila a v tomto konkrétním případě mi bylo opravdu ukradené, kdo zhyne první. Žádná z postav není sympatická. Za hlavního hrdinu lze považovat čestného a zprvu nudně plachého kameramana, ale uběhne pár hodin a sotva si vzpomenete na jeho hrdinské kousky. Vlastně, na jakýkoli jeho kousek. Sekundují mu další dva členové experimentu, pomocníci a studenti profesora. Dívka je promiskuitní, a i když na začátku vysvětluje, že je dobrovolnice, působí spíš jako plánovaná ozdoba a vynucený zástupce ženského elementu. Její chlapec (který není jediným jejím chlapcem) sice promiskuitní není, ale bohatě si to vynahrazuje nudností a nezáživností. A profesor? Tak od třetiny filmu vytušíte, že něco skrývá a že v jeho experimentu asi nebude všechno úplně férové. A pak už člověk jen váhá, jestli je jen nepříjemný, nebo přímo k vzteku. Zkoumaný objekt, nemocná dívka, je pochopitelně nejzajímavější. Ale to asi jen proto, že coby poloviční blázen může něco málo předvést. Nevím, jestli je chyba ve scénáři, nebo jsou jen špatní herci. Výsledek je zkrátka nedobrý.
