The Woman
USA, 2011, 101 minut
Režie: Lucky McKee
Scénář: Lucky McKee a Jack Ketchum
Hrají:
Sean Bridgers (Chris Cleek)
Angela Bettis (Belle Cleek)
Lauren Ashley Carter (Peggy Cleek)
Pollyanna McIntosh (Žena)
Jsou filmy, které jsou znepokojivé. Hodně znepokojivý, až možná pro některé trochu nad míru, byl Srbský film, jiným způsobem znepokojující byl snímek „Špičák“. „The Woman“ je něco mezi oběma snímky. Je méně zaměřeno na pornografii, i když lidské choutky – v tom negativním slova smyslu – jsou zde také zachyceny. „The Woman“ se tak více podobá snímku „Špičák“ už jen z toho důvodu, že zde byla vyprofilována hodně zvláštní rodina, kterou vede ne až tak podivínský otec – spíš rovnou magor. A právě tak je tomu i v případě „The Woman“.
Již úvod nás poměrně efektivně – ne ale příliš naturalisticky, v celém filmu je totiž zaměřeno hlavně na zvuky – seznámí se ženou, která je vlastně Mauglím. Dívka z divočiny. Jen její příběh není nijak laskavý a milý – i když i Mauglí si užil svoje –, ale jedná se o skutečně děsivé živoření zvířete, které si musí potravu lovit. Je schopna zacházet i se základními nástroji. Ale kde se vzala? Proč žije v lese? Narodila se zde? Nebo se jí něco v minulosti stalo? Film je dost chytrý na to, aby nás nechal tápat, a od těchto otázek nás odvádí k něčemu jinému: Jak se taková divoženka bude chovat ve chvíli, kdy se jí ujme jedna „normální“ rodina.
No, ujme. To je možná malinko nadsazené. Otec – lovec – očividně neuspokojený, se jednou vydá do přírody něco chytit a narazí na naši divoženku. Nenapadne ho samozřejmě nic lepšího, než si jí vzít domů, kde jí „uskladní“ do sklepa. Ne, jeho záměry nejsou misionářské, i když se tak tváří. Ale na první pohled je na tomhle otci od rodiny něco v nepořádku. Viděl divošku nahou a od té chvíli po ní touží. Je jen otázkou času, kdy se v noci vykrade z postele od manželky a jde si užít své. Ne, tohle opravdu není optimistický film. Je velmi, velmi znepokojivý.
Na znepokojivosti mu ještě přidává skutečnost, že soundtrack je volen hodně originálně. Je odlišný od toho, co bychom čekali. Ve scénách, kde by jiní režiséři volili ticho, aby vynikly přirozené zvuky, Lucky McKee volí hlasitou rockovou hudbu. A efekt je takový, jaký potřeboval. Hudba vás vytrhne a kontrast, v němž je audio a video, je silně emotivní. Ale nejde jen o obrazy a video, jde i o to, jak herci hrají. Rozhodně se jedná o výtečné výkony, hlavně v případě Seana Bridgerse, Angely Bettis a také Pollyanny McIntosh. Jejich pojetí film ještě o něco povyšuje a dělá z děsivé psychologické hry ještě příšernější podívanou.
Scénář není plochý, což se mi líbí, hlavně proto, že jsou zde vykresleny zajímavé charaktery nejen z pohledu matky a otce, ale i jejich děti – starší dcera a syn mají své vlastní problémy, svoje vlastní kostlivce, kteří jsou podle všeho způsobeny rodinou. Žena, kterou si Chris ulovil, je základním hybatelem děje, který dá do pohybu věci, jež byly nevyhnutelné. Jestli chcete vidět snímek o tom, jak šílený dokáže „obyčejný“ člověk být, podívejte se na „The Woman“. Donutí vás to přemýšlet. Hodně přemýšlet. Film je nechutný, o tom žádná, ale i když jsou filmy jako tenhle nechutné, je to druhotné umocnění celkového dojmu. Pro mě jedno z velkých překvapení roku.
Hodnocení: 75%
