The Seasoning House
Velká Británie, 2012, 90 minut
Režie: Paul Hyett
Scénář: Paul Hyett, Conal Palmer, Adrian Rigelsford a Helen Solomon
Hrají:
Rosie Day (Angel)
David Lemberg (Dimitri)
Amanda Wass (Arijana)
Sean Cronin (Branimar)
Jsou snímky, v hororovém žánru je to celkem běžné, které se na začátku snaží o to, aby vytvořily dojem, že je všechno v pořádku, že se nic neděje, že jsou postavy šťastné. Tím, že se pak něco zlomí, je vyvolán efekt správného zvratu a divák tak doslova cítí s postavami a chápe jejich situaci. Jenže pak jsou filmy, které jsou neutěšené od začátku do konce. Přesně takovým je i „The Seasoning House“.
Už od první scény je jasné, že tohle nebude laskavý film a také jím není. Trochu doufáte, že je to pouze nepříjemný úvod a pak se ocitnete na nějakém prosluněném místě, kde si trochu oddechnete. Jenže „The Seasoning House“ vám nechce dávat naději. A nedává vám ji po téměř celou hodinu a půl, kterou snímek trvá. Deprese, zmar, blízkost smrti, utrpení, bezmoc. Tohle jsou stavy, které zažívají hrdinky ve filmu, proč by se to nemělo přenést i na diváka? Myslím, že se to tvůrcům podařilo velmi dobře.
Během 90. let nebyl Balkán právě klidným místem. A vzhledem k tomu, že vojáci potřebovali trochu pozvednout morálku, pro některé z nich se v jednom místě zřídil nevěstinec, který rozhodně nepřekypoval nějakými nadýchanými polštářky, barvičkami, světýlky, apod. Tohle je vězení pro holky, které byly unesené a které nemají naději na to, že se vrátí domů, anebo se se dožijí nějakého požehnaného věku. Mezi těmito holkami prochází jedna, která neslyší, neumí mluvit, ale všechno vidí.
„The Seasoning House“ hraje na to, že je zde poměrně výrazný naturalismus, i když se nezachází až tak daleko jako například v „Srbském filmu“. Ten naturalismus se více méně omezuje na gore, ale ony ani scény znásilňování, protože to jinak nazvat nejde, nejsou pojaty nijak krásně. A když v tomhle filmu teče krev, máte opravdu pocit, že to není jen nějaká šťáva, ale že jsou tepny rozřezávány, že těla krvácejí.
„The Seasoning House“ je neskutečně depresivní a temný snímek, který nám ukazuje, že vykoupení nejspíš neexistuje, že naděje je někdy naprosto mizivá, protože lidé jsou prostě takové bestie, až se tomu ani věřit nechce. Dalo by se to omluvit válkou, ale nemělo by. Navíc, mám pocit, že snímek zase nezacházel až tak daleko, že skutečnost mohla být mnohdy mnohem horší. Na mě tenhle film udělal dojem.
Hodnocení: 75 %
