The Magic Land of Mother Goose
USA, 1967, 58 minut
Režie: Herschell Gordon Lewis
Scénář: Roy Flubrer podle hry Eve Weiher
Hrají:
Roy Huston (Merlin the Magician)
David Hammond (Král Cole)
Judith Snow (Mother Goose / Čarodějnice)
Denny Ray (Princ)
Není to poprvé, co Herschell Gordon Lewis sáhnul po dětském filmu. Prvním příkladem je film Jimmy, the Boy Wonder, kde Herschell ukázal, jak moc se mu líbí „Čaroděj ze země Oz“ a že je to pro něj skutečně velká klasika. Práva „Čaroděj ze země Oz“ se trochu promítá i do jeho dalšího a posledního dětského filmu, který se jmenuje „The Magic Land of Mother Goose“, tedy něco jako „Kouzelná země Husí matky“.
V příběhu máme hlavní postavu krále Cola, což je klasický pohádkový král, akorát že tentokrát je to v takovém levném maskovaném provedení, kdy celou dobu máte pocit, že sledujete studentskou divadelní hru. Ani se není moc čemu divit, protože snímek byl skutečně natáčen na prknech školní scény, ze kterých se kamera nehne a zabírá tak jen velmi omezený prostor. Nemluvě o tom, že i schopnosti herců jsou celkem omezené.
Vše začíná tím, že se král Cole trochu nudí a podivná loutkovská postava už ho nedokáže ale ani trochu zabavit. A tak prosí o pomoc, kohokoli. Když tu se najednou objeví čaroděj Merlin a postupně s dalšími postavami se snaží o to, aby se král Cole zabavil, ale také o to, aby se všichni, kdo mají být v pohádce, vrátili do pohádky, protože všechny postavy očividně přišly z velké knihy, která je na pódiu.
Celý film je natočen strašně levně a je to na něm sakra vidět. Rekvizity jsou opravdu divadelní, ale zůstaňme spíše u malých, soukromých divadelních spolků, které hrají svým přátelům. Co je horší, to je herecké nalíčení, kdy všichni herci bez výjimky vypadají opravdu strašně. Tohle je jeden z Herschellových filmů, na který se opravdu těžko kouká a na kterém se těžko hledá něco pozitivního.
Když skočíte na naivitu, s kterou je to celé natočeno, když přijmete, že tohle je opravdu nekvalitní filmařina, tak se možná i budete sem tam bavit. Tipoval bych, že tohle se stane tak jednomu člověku z deseti tisíc. Dětské filmy nebo rodinné filmy rozhodně nejsou Herschellovou doménou a v tomhle případě to dokazuje naplno. Přesto se nemohu donutit k tomu, abych mu dal skutečně špatné hodnocení.
Hodnocení: 40 %
