The Mafu Cage
USA, 1978, 102 minut
Režie: Karen Arthur
Scénář: Don Chastain podle hry Érica Wesphala
Hrají:
Lee Grant (Ellen)
Carol Kane (Cissy)
Will Geer (Zom)
James Olson (David)
Některé filmy, které jsou řazeny do ranku těch hororových, je lépe označovat přece jen trochu jinak. V případě snímku „The Mafu Cage“ bych se zaměřil na pojem „znepokojivý“, který docela dobře vystihuje to, co vidíte. Není to horor klasického ražení, kde byste dostali nálož tíživé atmosféry, nějaké lekačky, ale je to snímek, který se vás snaží dostat tím, že to, co sledujete, je holé šílenství, do něhož se postava – anebo postavy? – propadá celou dobu, postupně hlouběji a hlouběji.
„The Mafu Cage“ je snímkem, který vás už od začátku bude přesvědčovat o tom, že vám asi něco uniká, že něco není v pořádku, ale vy si nebudete jistí tím, co to vlastně je. Respektive bude vám jasné, odkud bude pocit šílenství vyplývat, ale na první pohled rozhodně nemusí být jasné, proč se tak děje. A ne, skutečnost, že se zde vyskytuje lidoop, to opravdu není samo o sobě až tak divné.
Trochu k příběhu „The Mafu Cage“, pokud by se zde dalo o jakémkoli příběhu vůbec mluvit. Dvě sestry žijí v domě, který je celkem luxusním sídlem, ale vzhledem k tomu, že jsou zde samy, začíná stavba připomínat spíše zříceninu a chátrá. Se sestrami zde žije jeden orangutan – Mafu. Jedna ze sester, ta starší, se stará o mladší, která má očividně psychické problémy. Právě tyhle její psychické problémy začínají gradovat.
Film netouží prezentovat násilí jakkoli naturalistickou formou, ale spíše mu jde o to, aby ukázal, že tou skutečně děsivou součástí lidského života může být šílenství. Mladší sestra nejedná racionálně, ale jedná na základě podivných představ a myšlenek, které se jí honí hlavou a které nakonec vedou k tomu, že ubližuje i svým bližním, ač si tohle sama neuvědomuje. Ve své výpovědi je pak snímek celkem silný, a to vlastně proto, že sám vyznívá šíleně.
Co je pro zobrazení šílenství v „The Mafu Cage“ naprosto zásadní, to jsou obrazy, které jsou nám prezentovány, nájezdy kamery, případně jejím statickým zabíráním určitého místa. Celému vyznění je pak podřízena také hudební stránka, která buď úplně chybí, anebo se jedná o kmenovou hudbu. To celé pak vzbuzuje dojem, že před sebou skutečně máte jednu z podob šílenství. Dějově naprosto o ničem, obrazově zajímavé, ale rozhodně se nejedná o vrcholné symbolické dílo. Někomu film neřeknu vůbec nic, ale někoho může silně zasáhnout svou depresivností.
Hodnocení: 55 %
