Tak je to tady, po obrovském úspěchu první americké Nenávisti, která celkem úspěšně spojila prvky všech japonských JuOnů do jednoho konzistentního celku, který však měl občasné problémy s plynulostí vyprávění, tady máme pokračování. A zatímco se cz distributoři očividně nemohou dohodnout na trvalém cz názvu pro tento film, popíšu Vám své dojmy z jeho sledování.
align="center">
Film měl u USA premiéru 13.října, což byl mimochodem taky pátek 13tého, ale tak černě bych to zase neviděl. Na imdb (Kde do dnešního dne hlasovaly směšné dvě tisícovky lidí) se s filmem nikdo nepáral, drtivá většina snímek zhodnotila nejhorším možným hodnocením (1/10) a poslala ho do horoucích pekel s tím že je to stejná nepochopitelná sračka jako jednička (?!). Mezí tím marastem negativních názorů však obzvlášť vynikly ty pozitivní a tak jsem se nenechal zviklat názorem pubertální většiny a jako vždy jsem film shlédnul s čistým svědomím. O to větší pak bylo mé překvapení, protože film sám o sobě v mých očích překonal první díl snad ve všem a to myslím v tom pozitivním smyslu.
Ještě než film naváže tam, kde v prvním díle skončil, staneme se svědky menších domácích neshod zatím neznámého amerického manželského páru. Tím "menších" myslím vylití žhavého oleje na hlavu a následné pocuchání nervů samotnou pánvičkou, celá scéna je o to mrazivější díky manželce, která se poté klidně posadí za stůl aby si dopila manželovu ranní kávu (legrační cukání z originálního JuOnu se zde nekoná). Po velice povedených titulcích se seznámíme s Vanessou a Miyuki, které si pro naši hrdinku Allison připravily krutý žert. Jelikož jsou to studentky na výměnném pobytu a studují v Tokiu, namluví Allison aby se s nima mohla kamarádit, musí projít zkouškou, která sestává z návštevy "jednoho prokletého domu", to že se jedná zrovna o dům Saeki a že všechno nepůjde zrovna hladce snad nemusím ani říkat. Po tomhle všem se nám teprve představí ta hlavní dějová linie, která se pak v průběhu filmu střídá s ostatními dějovými sřípky. Aubrey (Amber Tamblyn - Kruh) je poslána svou těžce nemocnou matkou do Japonska aby domů přivezla svou sestru Karen (Sarrah Michelle Gellar - Buffy, Tajemství Loňského léta, Vřískot 3 a samozřejmne první Nenávist), která je držena v nemocnici a obviněna z vraždy svého přítele. Během všech tří dějových linií, které se v průběhu filmu nepravidelně střídají a poskakují v čase aby nám ve finále splynuly v jeden celek, nás čeká několik zajímavých dějových zvratů a taky se trochu dozvíme o dětství naší paní domu Kayako.
Pokud bych měl filmu něco vytknout, bude to zoufalá neoriginalita toho všeho. Jistě v každé scéně se objeví něco nového, ale ta základní situace která se odehrává většinou vychází opět z původní čtveřice originálních JuOnů. Co se ale musí přičíst k dobru je to že příběh je úplně nový, s novými postavami a zvraty a tak nám tady zbývá jen podobnost několika scén s mírnými úpravami. Najde se i pár nových nápadů, jako Kayako lezoucí z vývojky nebo zrcadla, ale opět je to jen stejná situace (modlitební oltář a televize) v novém balení. Každopádně to na síle určitých okamžiků neubírá, právě naopak. Scénárista je stejný jako u prvního remaku, tedy Stephen Susco, ten nám opět představuje kolizi dvou naprosto odlišných světů (Amerika / Japonsko) což nám pomáhá sžít se s hlavními postavami (Allison je frustrovaná a pronásledována duchy, nezapadá mezi ostatní a chce se vrátit domů, Aubrey zas neumí ani slovo japonsky a například po příjezdu do nemocnice ani nedokáže zjistit kde je její sestra a po její smrti zůstává v naprosto cizím a odlišném prostředí, neví proč lidé kolem ní umírají, nedokáže zavolat matce, která vždy preferovala Karen před ní a oznámit ji že zemřela) a celý scénář se nese v silném depresivním, děsivém a smutném duchu protože čím víc se blížíme konci, tím víc je jasné že není východisko.
Herecké výkony jsou většinou průměrné, výrazně se projeví až v posledních deseti minutách které jsou naprosto excelentní. Obě hlavní hrdinky většinu filmu pláčou nebo jsou v hluboké depresi či smutku a jsou v tom dobré, jediný kdo naprosto selhává je Edison Chen který je otřesně nevýrazný, asi jako herci v původních TV JuOnech. Kamera, zvuk, hudba, střih a grafika, všechno je na velmi vysoké úrovni hlavně tedy hudba Chritophera Younga (V Moci ďábla, Nenávist 1) která je nejvýraznější složkou celého filmu. Nezbývá než doufat že se u nás také objeví rozšířená unrated verze protože na filmu jde občas poznat jak byl sestříhán, nejen o některé ty násilnější scény, které jsou zde většinou jen slyšet (ale to jim snad i dodává na síle) ale také ty dějové, na internetu se dá najít minimálně deset screenů ze scén které ve filmu vůbec nejsou.
The Grudge 2, je podle mne důstojný nástupce prvního dílu, je děsivější, temnější a depresivnější a působí celkem osvěžujícím dojmem. Lekaček je zde jen nutné minimum, většina scén je zaměřena na ten mrazivý, plíživý děs který známe z originálů a vůbec celkově film působí víc jako jeho japonský vzor než první Nenávist. Fanouškům série ho mohu jen a jen doporučit.
Vaše komentáře
Je to nařezaný film i když s velmi složitým příběhem. Řek bych že ho spousta lidí odsuzuje právě kvůli tomu příběhu. Doporučuju všem lidem co si libujou v hororech!
