The Cottage
Velká Británie, 2008, 92 minut
Režie: Paul Andrew Williams
Scénář: Paul Andrew Williams
Hrají:
Andy Serkis (David)
Reece Shearsmith (Peter)
Jennifer Ellison (Tracey)
Steven O'Donnel (Andrew)
David má svůj sen o lodi, na níž by se v klidu plavil nejen svým životem. Jenže k tomu jsou potřeba peníze. A aby je získal, rozhodne se unést Tracey, dceru bohatého majitele jednoho klubu, a chtít za ni výkupné sto táců. K tomuto činu si jako společníka vybral svého bratra Petera, kterému slíbil, že mu za to přenechá jeho půlku po matce zděděného domu, a Traceyina nevlastního bratra Andrewa, jemuž slíbil půlku požadované částky.
David s Peterem unesenou Tracey dopraví do odlehlé chaty na okraji jednoho městečka. Zavolají Traycyině otci a čekají na Andrewa, který jim má peníze dovézt. Jenže již od samotného začátku jak díky Peterovi, tak i Andrewovi ne všechno probíhá tak, jak má a David má co dělat, aby udržel nervy na uzdě. To ale ještě neví, že to není to nejhorší, co jej mohlo v životě potkat. O kus dál sídlí ještě něco horšího, a to něco se rozhodlo s nimi zkřížit svůj osud. Možná kdyby dal na varování vesničanů, nic z toho, co jej, Petera, Andrewa, Tracey a dva Traceyiným otcem najaté zabijáky tu noc potká, by se nestalo. Možná…
Představte si „Texaský masakr motorovou pilou“ (nebo třeba „Pach krve“). Máte? A teď si ten „Texaský masakr motorovou pilou“ (nebo třeba „Pach krve“) představte ne jako „Texaský masakr motorovou pilou“ (nebo třeba „Pach krve“) šmrncnutý komedií, ale jako „Texaský masakr motorovou pilou“ (nebo třeba „Pach krve“) jako čistou komedii. Máte? No tak máte „The Cottage“.
„The Cottage“ je totiž, i navzdory klasické texasově masakrózně motorově pilové zápletce, hlavně komedií. A to, i když na scénu konečně nastoupí nemluvný týpek se zohyzděnou tváří a začne masakrovat všechno kolem. I při krvavém umírání jednotlivých obětí se vám prostě bude chtít smát. Ne proto, že by to působilo směšně, ale proto, že to přesně zapadá do koncepce celého filmu, proto, že ten film chce, abyste se smáli. Já se smál.
První půlhodina je opravdu klasickou anglickou gangsterskou komedií, až jsem si říkal, jestli označení filmu za horor není nějaká mýlka. Davidovo neustálé potýkání s nepříznivým osudem, házející mu jeden klacek pod nohy za druhým, až Pat-a-Matově působící scény z osamělé chatky, komunikace s unesenou Tracey a snaha dostat se k vytouženým penězům, to vás prostě donutí se smát. Stejně jako Davidovo zjištění, že si za komplice vybral zřejmě ty největší blbce pod sluncem, jaké mohl.
Pak nastane zlom, objeví se záporná postava (i když obecně vzato, ani David, ani Peter, ani Andrew nejsou nijak kladnými postavami, ve smyslu citové vazby, ani Tracey) máchající mačetou i krumpáčem a film se přenese do klasické slasherovské naháněčky a masakrování obětí. I v této části však komediálnost filmu nijak nepoleví a během jednotlivých masakrů dojde na dost zábavné okamžiky.
Nebýt totiž „The Cottage“ komedií, byl by to jen další silně podprůměrný, nijak nevýrazný a klišovitý klon „Texaského masakru“. Takhle je to nadprůměrná zábava. Pokud máte rádi čisté horory, zřejmě budete zklamáni, pokud máte rádi hororové komedie (já tedy nějak extra moc ne, a jejich současný boom, respektive nepopiratelné pronikání, až převažování, humoru do hororové produkce, mi není dvakrát moc příjemný), určitě budete spokojeni.
Herecké výkony a samotné vykreslení postav přesně odpovídá tomu, co chtěl film říci. David je klasický týpek, proti němuž se spikli všichni včetně osudu. Ví, co chce, ví, jak toho zhruba dosáhnout, při sebemenším výkyvu je schopen rozumně uvažovat a nalézt potřebnou alternativu, ale když se prostě někdo tam nahoře rozhodne, že budete mít smůlu, nic z toho vám nepomůže.
Andy Serkis by měl asi každé vánoce posílat Peterovi Jacksonovi děkovné dopisy, že ho vytáhl na světlo. Určitě tomu pomohla i Serkisova výrazná, nezaměnitelná a výrazná, ostře řezaná tvář a její ostré výrazy, k nimž stačí jen sebemenší pohyb podkožních svalů. Sice se tedy nedokázal vyšvihnout mezi hereckou špičku, ale to bychom zase možná byli ochuzeni o to, vídat jej v hororech. V nich se Serkisovi asi zalíbilo. Vidět jsme ho mohli např. v „Mrtvé hlídce“ nebo „Posedlé“. Z těchto jmenovaných právě v „The Cottage“, dle mého skromného názoru, předvedl nejlepší výkon.
Výborně a humorně podaný Peter je prostě klasický trouba, kterého byste nejradši zabili, ale brání vám v tom fakt, že je to váš bratr. Je to nemotorný, polohysterický, suchar (navíc pod pantoflem), kterému pořád nějak nechce dojít, co se od něj žádá a co vyžaduje situace, do níž se dobrovolně zapojil. Peter je prostě lopata. I Andrewa byste nejradši zabili, v jeho případě vám v tom však brání vědomí, že si Andrew svou hloupost ani neuvědomuje a v podstatě za ní vůbec nemůže. Prostě je takový (trochu momentálně zaostalý) od přírody, nic zlého nedělá záměrně, většinou v dobré víře. Ani si neuvědomuje, že něco posral. Je vlastně hlavně politováníhodný a nutí člověka, i proti jeho vůli, ke slitování.
To Tracey, to je jiná. Ta je prostě torpédo, které se nehodlá v čemkoliv (hlavně ve svém vystupování) měnit v žádné, byť pro ni i nepříznivé, situaci. Je to holka od rány, která pro žádný svůj verbální či fyzický projev nejde daleko, co na srdci, to na jazyku. A jelikož je to tatínkova trochu rozmazlená holčička, když není po jejím, na srdci ani na jazyku toho moc příjemného, lichotivého a pozitivního nemá. Je to holka s mnoha (minimálně dvěma) výraznými přednostmi a schopností plynně a bez zadrhávání prokládat a jednotlivě oddělovat sebou vyřčená slova šťavnatými, ostrými, peprnými a vulgárními nadávkami. Tohle se člověk nenaučí, s tím se musí narodit.
A hlavní záporák? Moc toho tedy nenamluví, vypadá, jak by se dalo očekávat, s ničím se nesere, řeže to hlava nehlava, přesto na nic moc nespěchá, na všechno má čas. Ale když se poprvé objevil na scéně, neubránil jsem se hlasitému smíchu. Je třeba zmínit, že se dočkáme i kratičkého (až příliš) výstupu Douga Bradleyho v roli jednoho z vesničanů. I takhle končí představitelé hororových ikon...
Navzdory šablonovitosti příběhu a hlavní zápletky jsou jednotlivé gore masakry docela originální, nápadité a dobře zvládnuté. Lopata, krumpáč a jiné nářadí nezahálí, má to i svou humornou stránku, např. když si hlavní záporák pohraje s Peterovou nohou, je to drsné, je to gore, bolí to už od pohledu, ale přesto to má vtip a místo toho, abyste se otřepali odporem, se spíše uchechtnete. A poslední vyřčená slova filmu vám Peter prostě vezme z pusy. Nebýt toho dobrého a fungujícího humoru, „The Cottage“ by nedosáhlo ani průměru. Ale ten humor tu je, a dokázal váhu převážit do nadprůměru. Možná je škoda, že se tak stalo jen díky tomu humoru (a trošičku díky „sympatickému“ záporákovi a povedeným masakrům).
