The Bone Orchard Mythos: The Passageway

> Scénář: Jeff Lemire

Kresba: Andrea Sorrentino 

 

V minulé recenzi jsme se podívali na zoubek komiksu “The Bone Orchard Mythos Prelude”, který měl sloužit jako vstupní brána do propojeného hororového světa The Bone Orchard Mythos, který mají pod palcem scenárista Jeff Lemire a kreslíř Andrea Sorrentino. Po kratičké úvodní povídce “Shadoweater” se úspěšné kreativní duo vytasilo s uzavřeným grafickým románem “The Passageway”. Stojí za pozornost? 

Pokud jste četli recenzi na “The Bone Orchard Mythos Prelude”, pak víte, že si na tvorbu Jeffa Lemira potrpím a Sorrentina považuji za úžasného kreslíře. Jejich společné projekty mě bavily, proto jsem byl více než zvědavý na jejich vlastní hororový komiksový vesmír, v němž se mohli kreativně vyřádit. Povídka “Shadoweater”, jež v zahraničí vyšla na Free Comic Book Day, se mi vesměs líbila, a tak jsem neotálel a směle se pustil do dalšího kousku skládačky - příběhu  “The Passageway”. “The Passageway” je grafický román,, tedy komiksový příběh, jenž původně nevycházel po jednotlivých sešitech, ale byl rovnou vydán jako jeden obsáhlý svazek. Grafické romány nejsou v komiksové světě žádná novinka. Ostatně podobné typy komiksů byste v dřívějších letech našli i u Marvelu a DC. Kreativní týmy si mohou lépe rozvrhnout výstavbu celé zápletky a nemusí se jakkoliv limitovat. Nepotřebují například řešit zvrat na konci každého sešitu, který by měl nalákat na další čísla pravidelně vycházející série. Mají zkrátka volnou ruku a mohou si dělat, co zrovna chtějí. Proto jsem byl na “The Passageway” více než zvědav. O to větší zklamání se dostavilo po dočtení.  

 

“The Bone Orchard Mythos - The Passageway” sleduje příběh obyčejného geologa, jenž se vypraví na tajemný ostrov s majákem, kde musí prošetřit zvláštní úkaz - tajemnou díru v zemi, která, jak je na první pohled patrné, nemá dno. Jde o přírodní anomálii, nebo se snad na ostrově skrývá něco, o čem nebohý geolog nemá sebemenší tušení? 

Podobně jako u sešitu “The Bone Orchard Mythos Prelude” musím i zde pochválit kresbu Andrey Sorrentina, o níž bych se mohl sáhodlouze rozplývat. Signifikantní experimentování s panelováním, které je pro Sorrentinův styl tak příznačné, funguje na jedničku (především při snových sekvencích budou někteří čtenáři zírat) a precizní práce je na výsledném produktu opravdu znatelná. Ocenit rovněž musím coloring, konkrétně použití tmavého barevného spektra, které perfektně dotváří atmosféru celého komiksu. A také bych rád vyzdvihl práci se stínováním, díky níž na vás o to více dýchne specifická tísnivá atmosféra tajuplného ostrova. Vizuál je naprosto výtečný (zejména v druhé půlce, která je z hlediska kresby přímo dechberoucí) a nemám k němu sebemenší výhrady. Špičková kvalita se prostě pozná, o tom žádná. 

Každopádně Lemirův scénář bohužel silně zaostává. Zápletka je sice postupně budovaná v průběhu vyprávění, její rozuzlení ovšem působí prázdně a poněkud rozpačitě. Celá řada dějových linek je pouze rámcově načrtnuta, ale nikoliv uzavřena. Ano, lze namítnout, že “The Passageway” je součástí obřího propojeného vesmíru a některé zatím nedokončené linky budou časem završeny. Jenomže kvalitní, celistvé a plně funkční dílo by mělo stát pevně na vlastních nohou, nikoliv parazitovat na jiných příbězích vydaných v rámci propojeného univerza. Na tento tristní aspekt bohužel “The Passageway” šíleně doplácí. 

 

Originální nápady, na nichž by se dalo skvěle stavět, nejsou v ději dostatečně využity. Také se mi nezamlouvaly charaktery postav. Dle mého názoru byly plytké, nudné a nezajímavé. K ústřednímu protagonistovi se mi vůbec nepodařilo si utvořit citové pouto, poněvadž jeho postava nemá jakoukoliv hloubku a dozvíme se o ní minimum informací. Ano, některé snové sekvence, přímo odkazující na minulost s jeho matkou, nám sice dávají drobný kontext, ale něco jim přece jenom chybí. A o zbytku ansámblu se raději ani nerozepisuji. 

“Bone Orchard Mythos: The Passageway” je průměrný grafický román, kterému se na mnohem větším prostoru nepovedlo odvyprávět poutavou, vypravěčsky nosnou hororovou zápletku. Kresba je sice famózní, nezachraňuje však celkový dojem z nemastného, neslaného díla. Scénář nemá hloubku, postrádá skvěle napsané postavy a chybí mu momenty překvapení nebo aspoň zajímavá vize. Po příjemné jednohubce “Bone Orchard Mythos Prelude” působí “The Passageway” jako slabý odvar. Prázdné, průměrné a nicneříkající, tak by se dal shrnout “Bone Orchard Mythos: The Passageway”. Uvidíme, jak dopadne plánovaná minisérie “Ten Thousand Black Feathers” - snad bude zdařilejší.