The Blob
USA, 1958, 86 minut
Režie: Irvin S. Yeaworth Jr. a Russell S. Doughten Jr.
Scénář: Theodore Simonson a Kay Linaker na námět Irvina Millgata
Hrají:
Steve McQueen (Steve Andrews)
Aneta Corsaut (Jane Martin)
Earl Rowe (Poručík Dave)
Olin Howland (Stařík)
Zase jednou se vraťme do 50. let a do doby, kdy se nočním nebem proháněly různé padající hvězdy, v dalekých jezerech žila monstra, která nikdo z nás nemůže pamatovat, na skládkách – legálních i nelegálních – rostla monstra, která chtěla jediné – zajistit si dostatek potravy a v divákovi vzbudit trochu toho strachu. A možná taky nějaké to ekologické cítění, protože co si budeme povídat, chemikálie se do přírody dostávají každou chvíli i dnes. Pokud se o zamezení znečišťování filmy skutečně snažily, moc jim to zrovna nevyšlo. Jenže člověk je nepoučitelný.
„The Blob“ je jedním z těch filmů, které se neberou úplně smrtelně vážně. Už jen úvodní titulky jsou podbarvené hudbou, kterou by člověk nečekal. Není zastrašující, není skřípavá, ale je melodická, jako kdyby na diváka mělo s první scénou vyskočit něco, co hned ve druhé scéně začne zpívat na hodně provařenou skladbu. Provařeného příběhu se nakonec přece jen dočkáme, ale není to tak hrozné, jak by si jeden myslel. Jen tím, že je příběh zaměřen na mladé lidi, ti zde vystupují a snaží se zachránit město, je film koukatelný i dnes.
Z nebe spadne cosi, co skutečně nejde nazvat jinak než slizem. Je to malé, ale okamžitě se to přichytí na prvního člověka, který se s tím dostane do kontaktu. A pak to roste. Čím víc toho pohltí, tím víc se zvětšuje. Jenže se to skrývá a hlavnímu hrdinovi a jeho přítelkyni, kteří jediní o slizu ví, nikdo samozřejmě nevěří. Ani policie – jaké to překvapení! Jenže postupně musí všichni začít věřit. Sliz se roztahuje a dosahuje takových rozměrů, že pro něj není problém vyděsit celé kino.
Film je skutečně krásný ve svých efektech. Velká část je totiž vytvořena tak, že jsou nasnímány miniatury. Je to poznat, ale to vůbec nevadí, protože ono to funguje hezky, nostalgicky. A je to zábavné. Sliz se hrne dál a není možné jej zničit. Pohltí všechno, co se mu dostane do cesty. Když už jsme u těch triků, je zde i jeden čistě kreslený. Ze zištných důvodů chybí záběr na oheň, ale aspoň se o požáru mluví.
I Steve McQuenn si zahrál v hororovém snímku a zde ztvárnil titulního mladíka, který se snaží všechny varovat. Dal Stevovi – no jo, i hlavní postava se jmenuje Steve – ten správný šmrnc, a i když je hraní herců místy divadelní – McQueena nevyjímaje – prostě to v tomhle případě zkousnete. Je to vlastně lepší divadlo. Nemůžeme ale čekat, že film vypadne ze schématu. Hrozí smrt, ale nakonec se na poslední chvíli najde řešení. Nutně vsunutý milostný příběh a další klišé k žánru prostě patří.
„The Blob“ mě docela zaujal. Třeba už jen tím, že má velmi dobrou zvukovou stupu – především proto, že hudba zde chybí, a tak jsou všechny ostatní zvuky zřetelnější a jasnější a krásně slyšíme skoro každé nadechnutí. I když je finále takovým „všichni za všechny“, stejně jsem měl příjemný nostalgický pocit. Tohle jsou prostě filmy, které si člověk nejlépe užije v klidu po večerech, kdy nechce nic řešit, kdy si chce jen odpočinout. Neurazí, neohromí, potěší.
Hodnocení: 55%
