The Best Horror povídky: IV
The Best Horror Stories 9
Editor: Martin Ray Woods
Překlad: Karel Mašek
České vydání: Classic, 1995
Počet stran: 296
Abych pravdu řekl, nejsilnějším pocitem, který ve mně tato antologie dokázala vzbudit, je zklamání. Ze všech, co jsem z této série zatím četl je kvalitativně nejrozkolísanější. Na rozdíl od těch předchozím, tato neobsahuje ani jednu povídku, s níž bych byl na 100 % spokojen. Podprůměrných povídek je tu více než by si kniha s tímto názvem zasloužila, převažuje průměrnost či velmi slaboučká nadprůměrnost, o to snad více potěší, polahodí a zahřeje těch pár ojedinělých 70 % plus záseků.
Stephen King je prostě klasik, který i z průměrného, vyčpělého a nezáživného tématu dokáže vyždímat čtivou a v rámci možností zajímavou povídku. Umí totiž jedno kouzlo, v jeho příbězích to často není to hlavní (v tomto upír), co zaujme, ale všechno okolo. A to je právě případ jeho povídky „Noční pilot“. Z klasické hororové postavy a zápletky King napsal zábavný příběh, v němž o upíra jde až ve druhé řadě. Možná to ji zachraňuje od podprůměrnosti, i když je třeba poznamenat, že tenhle Kingův upír je docela zajímavý týpek. Příběh jsem znal již dříve z filmového zpracování. Jestliže se film zařadil mezi dejme tomu desítku nejlepších upírských filmů, nevím, zda se to dá říci i o povídce samotné. V jakémkoliv rámci a z jakéhokoliv pohledu (napadá mě jich hned několik – tato antologie / Kingova povídková tvorba / hororová povídka jako taková) slabý nadprůměr.
Clive Barker zřejmě byl v rámci antologie považován za to tzv. lákací jméno (je taky hezky vyvedené na obálce). Jenže to by do ní nesměli vybrat jednu z jeho nejslabších povídek, co jsem četl. A tou velice slabý, nezáživný, jaksi nebarkerovský a až se mi chce napsat nehororový „Smutek“ prostě je a budu se o tom klidně hádat s kýmkoliv, kdo na to bude mít chuť. Dojem trochu zachraňuje to, že to Barker alespoň dobře napsal.
Díky jedné jediné filmové adaptaci se Robert Bloch nesmazatelně zapsal do análů hororového žánru. Díky za to (respektive, děkovat za to by měl on), neboť za cokoliv jiného, co jsem od něj četl, by si to asi nezasloužil, rozhodně ne za neoriginální milostně trojúhelníkovou povídku „Ta noc před vánoci“, s tradičním a naprosto nevyhnutelným závěrem. Naštěstí je ten závěr jaksi dobře vystižen, takže alespoň průměr.
Michael Bishop ukazuje, že možná ani tak nejde o to, být originální (neboť zápletka a pointa jeho „Chloe“ takovými rozhodně nejsou, už jsem na to párkrát narazil), jako spíš dokázat zaujmout a dobře to vybarvit. A to Bishop v tomto příběhu dětství kontra stáří dokázal navléknout do slušivého a poněkud mrazivého hávu.
A tady pozor, neboť v případě Blochovy povídky „Lucy přichází navždy“ se nevyhnutelně dostáváme na hranici SPOILERU. Příběh o nespokojené ženě a její zvláštní kamarádce Lucy, by totiž mohl být jen takovým cvičením pro Blochův pozdější velice úspěšný a ještě úspěšněji zfilmovaný román „Psycho“, který se stal jakousi variací hlavní zápletky a pointy této povídky. Což je právě největší problém této povídky, k níž se v dnešní době čtenáři a čtenářky zcela jistě dostanou až po seznámení s „Psychem“, což v konečném důsledku zkazí její závěrečnou pointu a sílu závěru.
„Obchodní záležitosti“ jsou hodně úsměvným příběhem o Damianu Lesterovi, zaměstnanci firmy zabývající se výzkumem veřejného mínění, jehož zákazníkem se stane samo peklo. Lesterova nevěřícnost v kombinaci s jeho touhou vytřískat z nabídnuté šance co nejvíce pro sebe, ho přivede do zapeklité situace. Henry Bowen dokázal ve své povídce zkombinovat úsměvný humor (jak byste například odpověděli v dotazníku na otázky jako, zda se vám více líbí, zjevují-li se démoni: a) jako lidé, b) jako mlžné tvary c) jako hrůzné bytosti či d) zůstávají neviditelnými; nebo „Jste pro zvýšení sexuální přitažlivosti čarodějnic?“) s tradičně démonickou hororovou zápletkou zcela vyváženě.
Hororových příběhů spojených s traumaty z prožitých válečných útrap (a obzvláště tzv. korejskými či vietnamskými traumaty) bylo napsáno již několik (namátkou román Petera Strauba „Koko“ nebo výborná povídka Roberta McCammona „Noční stíny“). „Protože byla noc“ je výborná právě v onom nastínění toho, co hrůzy války udělají s vaší myslí a veškerým dalším životem (čemuž věnuje takřka 80 % svého prostoru), ale jako hororová povídka je velice slabá.
Pomsta za vaše hříchy a bezpáteřnost má mnoho podob. Zastavárník Sharsted se svými pletichami dostane v „Camera obscura“ až do jakési jiné časové dimenze. Není to špatné, ale ani kulervoucí. Je to prostě tradiční a v dobrém smyslu průměrná hororová povídka (o čemž svědčí např. i to, že tohle je už druhá hororová antologie přeložená do češtiny, v níž se objevila).
Grantovy „Hovory s mrtvými“ o rybáři a jeho společnících je opravdu velkým šlápnutím vedle. Zmatený příběh, u nějž nevíte, kolik přesně osob se v něm vyskytuje a kdo z nich je živý či mrtvý, jaká je jeho zápletka a pointa, se sice přečte jedním dechem, ale moudří z něj nebudete. Zbude jen jediné, otázka, co tím chtěl básník vlastně říci. Nikdy by mě nenapadlo, že střelím nulu hororu v literární podobě, ale všechno je někdy poprvé.
„Dát si k obědu ženu“ patří k těm povídkám, které vás nepřekvapí svým obsahem, ale dostanou formou a perfektně promyšleným stylem, jakým jsou napsány. Hlavní zápletka opět nepatří k těm originálním, což Hazel určitě věděl, proto se rozhodl podat to naprosto bezchybným a vybroušeným stylem s vhodně volenými slovy a silnými větami. Několik z nich do vás opravdu narazí rychlostí rozjetého vlaku.
Nic moc povídka není asi vhodným vyjádřením a popisem povídky, ale přesně takhle na mě „Důl“ o pokusu zbavit se konkurenta v lásce s hodně podivným a celou povídku k zemi srážejícím závěrem, působila. Trpíte-li klaustrofobií a vyvolává-li ve vás mrazivý děs bezmocné bloudění úzkými temnými prostory, pár procent přihoďte.
Někteří lidé nalézají uspokojení v trápení a mučení zvířat. Jiní lidé ho nalézají v mučení a trápení lidí. Wilfred Connors si k uspokojujícímu trápení vybral opravdu nezvyklou oběť. Mrazivý a silný závěr. Originální a nápaditý „Zelený palec“ zaujímá čestné místo druhé nejlepší povídky antologie.
Lennonovy „Žádné mouchy na Frankovi“ jsou velice krátkou povídkou, která zaujme spíše svou poměrně vytříbenou a poněkud netypickou slovní zásobou než obsahem. Směsice surrealismu, dada a svérázně (ne)realistické šílenosti (vyvolávající na mysli podobně ujeté dílo Borise Viana). Určitě pobaví a rozptýlí, ale za plnohodnotnou povídku bych to rozhodně nepovažoval. Je to v podstatě nehodnotitelné.
Obsahem je „Krize totožnosti“ nijak překvapující povídkou, neboť takhle krutá současná realita občas bývá. Její závěr vás však buď nechá chladným, nebo silně zabrnká na vaší nervovou soustavu. To záleží na tom, máte-li (pokud možno co nejmladší) děti nebo ne. Krátké, stručné, přímočaré, dobře vypointované, přesto pozitivně průměrné.
Dost podobně je na tom i „Noční náklad“. Kratičký přímočarý příběh o cestování vlakem stavějící hlavně na závěrečné pointě. Trochu škoda, že ji prohlédnete dříve, než by bylo vhodné.
„Tůň“ hodně dlouho slibuje, že bude jednou z nejoriginálnějších a nejlepších povídek antologie. Originálnost a velice důkladně a vhodně volená slova se jí sice upřít nedají, svým závěrem však pro mě byla obrovským zklamáním. Ten nafukující se pytlík nakonec nepraskl, jen se bez jakéhokoliv zvuku zase pěkně vyfoukl. Obrovská škoda a neuvěřitelně promarněná příležitost napsat originální, poutavý a magický příběh.
Máte rádi „Jídlo“? Tak bacha na to. Nakonec poměrně slizký příběh, jež vás přivede až na pokraj nechutenství. Závěr zřejmě nevyhnutelný, leč cesta k němu docela zajímavá.
Krátká noticka na počátku povídky „Chudáci“ ji vystihla nejlépe: děsivá vize liberalismu, dovedená do krajnosti. Opět jeden velice realistický a reálný příběh o tom, kam až vás může přivést vaše neuvědomovaná nadřazenost a povýšenost. Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly.
Velice zajímavý, zvláštní a tak trochu nečekaný pohled na život vlkodlaka přináší „Nerušte můj sladký spánek“. Originální pojetí, silné stopy nápaditosti a v daném žánru neobvyklosti. V současné době je moderní nahlížet na hororové postavy z trochu jiného pohledu. Ne vždy (dle mého vkusu skoro nikdy, neboť si to ty postavy nezaslouží a hororový fanda o to nestojí) se to povede. V této povídce se to docela povedlo. Povedený nadprůměr.
Dennis Etchinson je kromě hororového spisovatele i poměrně talentovaným hollywoodským scénáristou a znalosti tohoto prostředí se rozhodl využít v povídce „Krvavý polibek“ o jedné scénáristce, která se natolik chce prosadit a dostat svůj (i když ukradený) námět na plátno, že se neštítí jít přes mrtvoly. I přes ty špatné. Povídka sice může zaujmout věrným vykresleném pozadí a profesně/osobních vztahů daného prostředí, v němž se odehrává, po hororové stránce však není příliš napínavá a její pointa není moc překvapivá. Odehrává se ve dvou rovinách, jež se vzájemně vysvětlují (respektive jedna odhaluje více z druhé), první je samotný příběh scénáristky Christine, druhý fiktivní příběh filmu „Královna Zombi“. Ke škodě povídky, ta filmová linie je mnohem zajímavější.
Tohle je kumšt. „Dětská krev“ je povídka, v níž se nic moc hororového neděje, a přesto mě z ní dost zamrazilo. Nikdy nebudu pít nic, co má v názvu krev. Brrrr. Třetí nejlepší povídka antologie.
„Centy z pekla“ jsou vcelku průměrnou povídkou o zvyku, jež se stane posedlostí a nakonec i prokletím. Sbírat drobné se někdy nevyplácí. Nápad není špatný, ale nakonec z toho není nic moc. Je to, jako když pravidelně projíždíte nějakou cestu, po nějaké době už znáte každičký kout, víte přesně, co je za tou další zatáčkou, a když dojedete na konec, vypadá to tam přesně, jako když jste tam byli naposled. Můžete to tam mít rádi, ale asi vás tam nic nepřekvapí.
Sečtu-li to, vychází přesný a čistý průměr. A to sedí. Není to žádná hrůza, ale ani nic překvapujícího. Možná i proto už v českém překladu další z řady nevyšla. Z těch čtyř antologií, co u nás vyšly, má tahle nejlepší překlad, který neobsahuje žádné výraznější pochybení nebo něco, co bude tahat za oči. Přečíst se to dá, dá se tam nalézt i něco, co je hodné zapamatování, ale…
Seznam povídek:
Noční pilot (Stephen King)
Smutek (Clive Barker)
Ta noc před vánoci (Robert Bloch)
Chloe (Michael Bishop)
Lucy přichází navždy (Robert Bloch)
Obchodní záležitosti (Henry Bowen)
Protože byla tma (Jack Cady)
Camera obscura (Basil Cooper)
Hovory s mrtvými (Charles L. Grant)
Dát si k obědu ženu (Paul Hazel)
Důl (Gwyn Jones)
Zelený palec (Nancy Kress)
Žádné mouchy na Frankovi (John Lennon)
Krize totožnosti (Thomas F. Monteleone)
Noční náklad (Bill Pronzini)
Tůň (Whitley Strieber)
Jídlo (Thomas Tessier)
Chudáci (Steve Rasnic Tem)
Nerušte můj sladký spánek (Chelsea Quinn Yarbro)
Krvavý polibek (Dennis Etchison)
Dětská krev (Alan Ryan)
Centy z pekla (Darrell Sweitzer)
