The Babysitter
USA, 2017, 85 minut
Režie: McG
Hrají:
Judah Lewis (Cole)
Samara Weaving (Bee)
Emily Alyn Lind (Melanie)
Bella Thorne (Allison)
Dvanáctiletý Cole je zvláštní kluk. Je šikanován, ale má holku ze sousedství, s níž má pěkný vztah, z něhož určitě jednou bude něco vážnějšího. Je chytrý, ale trochu bázlivý. Snad proto mu rodiče, když jej nechávají sami doma, stále pořizují holku na hlídání. Za což se mu kamarádi smějí, ovšem jen do té doby, než Bee, která ho chodí hlídat, uvidí. Protože Bee je kus a taky je to fajn kámoška, s níž Cole zažije dost zábavy a srandy. Jednoho dne mu ale kamarádka Melanie nasadí brouka do hlavy, co se asi u nich děje, když jsou rodiče pryč a on usne. On si myslí, že Bee jde spát taky. Ale… Ale když tentokrát rodiče odjedou na další intimní víkend, Cole se rozhodne spánek předstírat a zjistit, co se v domě odehrává, když spí. A to zřejmě neměl dělat. Protože zažije horší noční můru, než jaká by se mu kdy mohla zdát.
Příběhy o zralých pubertálních hlídačkách dětí se v našich končinách zdají být zajímavé. Minimálně pro ty z nás dříve narozené a z více sourozenců, kteří tohle vůbec neznají a nikdy to nezažili. To může být jedno z pozitiv podobných filmů. Onen opar neznámého, v podstatě exotického.
Při vědomí režisérova jména a jeho dalších zářezů ve filmografii se pak naskýtá otázka, jak se dokázal vypořádat s hororovým thrillerem. A no… řekněme si to rovnou, v tomhle ohledu, v tom čistě žánrovém, to moc nezvládl. McG je zvyklý na okázalou nebo svižnou jízdu. Jenže horor potřebuje trochu více.
„The Babysitter“ se sice povedlo ve své první půli navodit až osmdesátkovou atmosféru a ducha filmů o mladých chlapcích, kterak se strachu zbavují a vstříc dospělosti kráčejí. Ovšem snad právě díky oné okázalosti, v mnoha případech až přehnaně teatrální a pozlátkově ikonické. Ale chytne to, chcete být dvanáctiletým klukem, který čeká na to, až ho v podvečer přijde hlídat někdo jako Bee. Protože celý ten svět příběhu je plný krásných lidí a příjemných (byť tak na první pohled nevypadají) situací.
Jenže když pak dojde k prvnímu zabití (byť na pohled skvělému), děj se zvrhne v řežbu, kolem poskakující humor vystoupí do popředí a film už se to tak skvělé nejeví. Celé to je teatrální, viditelně strojené, hnané na to, aby to hezky vypadalo, jestli to funguje nejen před očima, ale i v mysli diváka, nikdo neřešil. Proč taky, když je tam přeci tolik krásných a nádherných lidí, kdo by řešil mysl?
Na filmu mi hrozně vadilo jeho nepřehlédnutelné a až vtíravé napovídání, protivné pomrkávání, co se v průběhu bude dít a k jakým scénám dojde, ať už jde o radu, jak na šikanující zmetky, scénu s řízením auta anebo s nožem v kuchyni. To prostě hned víte, co to znamená a k čemu dál dojde. Jako by film považoval diváky za idioty a nechtěl je ničím překvapovat, asi by nám to uškodilo nebo co. Což však zase trochu popírá překvapivé první zabití, ale chůva aby se v tom vyznala. I když kdo ví, zda to v takto oddechově pojatém filmu vůbec vadí.
Tři ústřední postavy (Cole, jeho přítelkyně Melanie a chůva Bee) jsou hodně fajn. Sympatické, zábavné postavy. Ostatní už jsou takové kýčovité karikatury, ale musím uznat, že postava Belly Thorne je hrozně zábavná. Fakt jsem se až smál nahlas jakmile otevřela hubu. Ta se jí povedla. A není to jen proto, že mám pro Bellu slabost. Potěšit může i přítomnost Hany Mae Lee, obzvláště, pokud jí znáte jen z její mlčenlivé role v sérii „Ladíme“. Protože tady normálně mluví, a to mile překvapí. Zpětně mě zaujala hra filmu s tím, zda vůbec má nějakou nadpřirozenou zápletku. To mi přišlo zajímavé.
„The Babysitter“ je čistý popcorn. Okázalé pozlátko bez obsahu. Je to milý mládežnický film plný jen nádherných a krásných lidí, je to fajn komediální thriller, ale s hororem už je to podstatně horší.
