The Babadook
Austrálie, 2014, 92 minut
Pokud vám jméno Jennifer Kent doposud nic neříkalo, nelamte si nad tím hlavu, protože po tomhle snímku se vám tahle renesanční dáma určitě zalíbí. Jakožto herečka se již několikrát v minulosti objevila ve filmech či seriálech, ale protentokrát ji nevidíme před kamerou, ale za kamerou. Po napsání scénáře se ujala i režírování a nelze než konstatovat, že i v Austrálii umí natočit pořádný horor.
Film "The Babadook" už od počátku svou atmosférou působí jaksi depresivně a temně zároveň (barevnost filmu se drží lehce našedlé tóniny), což perfektně funguje na diváka, neboť ho donutí sedět na zadku a ani se nehnout, a nezbývá mu než jenom čekat, co přinese další scéna. Sledujeme příběh zoufalé matky (Essie Davis) a hyperaktivního syna (Noah Wiseman), jenž vyniká od ostatních dětí něčím prazvláštním - vidí příšery. Každou noc matka dokazuje synovi, že pod postelí či ve skříni žádné příšery nejsou, ale synátor je jiného názoru. Matka nezažívá nejšťastnější období, neboť trpí nedostatkem spánku a se synem má neustále starosti - dokonce i ve škole. Jednoho večera objevuje knihu Mister Babadook - už od prvních stránek z ní čiší něco zlého - a film rázem roztáčí děsivou, psychologickou hru. Příšera Babadook, jež po přečtení straší v domě, děsí stejně tolik jako přeměna charakteru matky. Při umývání nádobí, jakmile matka vidí Babadooka naproti v obýváku u sousedky, se divák netradičně nelekne, poněvadž je vynechán zvukový efekt, jenž často doplňuje strašidelné scény v hororech, aby to s divákem automaticky cuklo. Scéna tak působí temněji a jako opravdová vidina v očích vyčerpané matky.
Otázkou pro diváka je zda se nejedná o pouhou iluzi nevyspané matky a syna, jenž Babadooka vidí již delší dobu. Zezačátku tím matku nervoval, poněvadž mu nevěřila a dokonce zakazovala o Babadookovi mluvit. Za zmínku stojí scény, kdy se Babadook ocitnul v noci v ložnici a svým démonickým hlasem řekl „Ba-Ba-Duk-Duuk-Duuuuuk“, a scéna s telefonátem, kdy opět slyšíme Babadookův hrůzostrašný hlas (při téhle scéně se mi vybavil film "Kruh" a telefonát Samary, možná se režisérka inspirovala). Prvně si myslela, že se jedná o nějakého maniaka, jenž slídí kolem jejího domu - dokonce se i marně dotazovala pomoci na policii. Pořád myslela, že je někdo sleduje, avšak jak se psalo v knížce „nemůžeš se ho zbavit“. Závěr filmu nelze jinak komentovat než slovy „co to?“ (v dobrém slova smyslu). Je na divákovi, jak si všechno vyloží a pochopí. Myslím, že po skončení filmu zůstane s otevřenou pusou čučet na závěrečné titulky.
Po dobu sledování si lze všimnout jen zřídkakdy hororového klišé a nejen tím se "The Babadook" značně odlišuje od hollywoodských hororů. Za což tleskám. Hudbu lze vyzdvihnout taktéž, poněvadž často se stává, že výběrem hudby v některých hororech tvůrci zkazí scénu jenom proto, že to buď ničí atmosféru, nebo to prostě trhá uši.
Film tahají kupředu obě hlavní postavy. Jejich herecké výkony lze označit za vynikající. Talentované herečce Essie Davis věříte každé její slovo a její psychologická proměna bere dech. V první fázi filmu věřím, že mnoho diváků by mladého herce Noah Wiseman proplesklo za jeho ukřičené záchvaty a neustálé žvanění - i takto se pozná bravurní herec, když v divákovi vyvolá podobné emoce. Na konci si ale za svou statečnost zasluhuje objetí.
Režisérka Jennifer Kent měla při tvorbě tohoto díla spoustu kvalitních umělců, a tudíž lze hovořit o nadprůměrném hororu roku 2014. Nutno ještě dodat, že brutální scéna se psíkem nejspíš milovníky psů příliš nepotěší.
Hodnocení: 90%
