Thanatomorphose
Kanada, 2012, 96 minut
Režie: Éric Falardeau
Scénář: Éric Falardeau
Hrají:
Kayden Rose (Laura)
Émile Beaudry (Julian)
Eryka Cantieri (Marie)
Roch-Denic Gagnon (Stephan)
Ve Falardeauově příběhu sledujeme mladou hezkou sochařku, která vede úplně normální život. Má přítele, s nímž udržuje pravidelný sexuální vztah, kamarády, s nimiž občas užívá zábavy, a kamaráda, s nímž po sobě navzájem pokukují a občas se odhodlají k nesmělým dotekům. Obyčejné jsou i problémy, jak s přítelem, tak i tvůrčí, kdy se jí tu a tam nedostává inspirace a tu hroudu hlíny po vytažení a chvíli přemlouvání zase hezky uklízí. A tuhle normální sympatickou dívku jednoho dne zradí její vlastní tělo. Zatímco její mysl a sexuální pud zůstávají stále živé (a v tom druhém případě by se možná dal použít i pojem živější), její tělo se rozhodlo zemřít. A začne se rozkládat.
Což je vlastně podstatou a díky hodně povedené maskérské a trikové práci krásou celého filmu. V tomto dějově a formou minimalistickém, vizualitou, civilností a úderností přenosu chtěného, velmi silném zážitku, sledujeme postupně se rozkládající tělo dívky, která normálně chodí, mluví, souloží, orálně uspokojuje a skladuje, nebo zpět přišívá uhnilé části těla. Je až zarážející, jak jsou výborné věci někdy hrozně jednoduché. Někdy to chce opravdu jen tu drzost do toho jít, nebát se a šlápnout do toho. A Falardeau se nebál a šlápl. A já mu tleskám za odvahu a zručnost.
Pravda, scénář ani tak ne (je viditelné, že se to prostě nějak na tu celovečerní stopáž natáhnout muselo, ale i tak se dá ocenit ten až cinema verité opar), ale zápletka (ta spíše, když je pointa jasná prakticky hned od okamžiku, kdy se začne něco dít) a provedení jsou opravdu silná. Ano, některé (kladu důraz na to slovo) neukojené a odmítnuté ženy se mění v bestie. K dobrému zážitku notnou měrou přispívá velmi hezká, sympatická a přirozená představitelka hlavní hrdinky, což ale nezmiňuji jen proto, že se takřka půlku filmu před kamerou promenuje zcela nahá. Trikovou stránku věci jsem již nakousl, ale je opravdu radost vidět filmaře uvědomující si, na čem jejich dílo stojí a padá. S ní jde ruku v ruce zajímavá kamera. Z našeho hlediska kladem filmu je, že se v něm moc nemluví a to, co je vyřčeno, není pro příběh či jeho pochopení vůbec důležité (stejně tak by to mohl být úplně němý film), takže k němu ani není třeba česká podpora.
Ano, „Thanatomorphose“ je film sice nechutný, ale stejně tak silný. Pro mě obrovské překvapení.
Přesto má jedno velké negativum, prakticky celý film vás bude trápit myšlenka: „Proč, sakra, nešla k doktorovi?“ Ale na to sere uhnilá prdel. Skvělý zážitek si žádá oběti a tato je přijatelná.
