Temná voda (2002)

70%
Původní japonská verze v sobě má příjemně temnou atmosféru.

Temná voda

Honogurai mizu no soko kara

Japonsko, 2002, 101 minut

 

Režie: Hideo Nakata

Scénář: Takashige Ichise, Hideo Nakata, Yoshihiro Nakamura a Ken'ichi Suzuki podle románu Kojiho Suzukiho        

Hrají:

Hitomi Kuroki

Rio Kanno

Mirei Oguchi

Asami Mizukawa

 

Až po letech jsem si uvědomil, že jsem vlastně původní film „Temná voda“ neviděl, že jsem viděl jen jeho americký remake „Temné vody“, který se českým distribučním názvem snad snažil dát na vědomí, že té vody bude ještě víc. Jennifer Connelly mi ve filmu učarovala, ale přece jen se jednalo o horor, který se dost podobal jiným, jež byly v té době natočeny – tedy jiným remakům japonských hororů.

Prší krásně...

A tak jsem konečně dal šanci i japonskému originálu. A člověk musí uznat, že to je něco trochu jiného. V případě amerického snímku jsem měl pocit, že velká část atmosféry byla dána tím, jak je všechno tmavé. Ale na to Hideo Nakata nehrál, jako kdyby byl filmařsky už přece jen vyspělejší, a zaměřil se raději na to, že se vše odehrává ve stísněných prostorách, ale především ve dne.

Ne, voda nebude kamarád.

Příběh ale zůstal zachován a jde v něm o to, že se Yoshimi (Hitomi Kuroki) musí přestěhovat se svou malou dcerkou Ikuko (Rio Kanno) do nového bytu poté, co se Yoshimino manželství rozpadlo. Dům je hodně depresivní místo, byt je temný a není to zrovna něco, kde byste chtěli vychovávat svoje dítě. Ale Yoshimi moc na výběr neměla. Jenže pak se do jejího bytu začne dostávat voda.

Mejt se teda nepůjdeš!

Jako kdyby voda Yoshimi provázela. A pak ještě jedna červená taška. A ještě jedna dívenka. A už jsme v prostředí, které je pořádně děsivé. Hideo Nakata dokázal snímek „Temná voda“ natočit dostatečně depresivně tak, že i když byste se nebáli, stejně na vás padnou nepříjemné pocity, jež vás nepustí až do konce. To je rozhodně něco, co se filmu musí nechat. Ať tak nebo tak, je působivý.

Kdopak to tam vzadu stojí?

Japonský snímek „Temná voda“ je ukázkou toho, že japonský horor nemusí být v první řadě jen děsivý ve smyslu duchů a lekaček, ukazuje japonský horor, který má atmosféru a který dovede na diváka hodně zapůsobit. Tohle se třeba americkému remaku tak dobře nepodařilo. I práce s vodou je zde velmi dobrá. A pokud nebudete z promítání filmu odcházet vystrašení, rozhodně budete pohnutí.

 

Hodnocení: 70 %

 

Hororové filmy (duchové)


Přidat komentář