Syndrom vraha
The Killing Kind
USA, 1973, 88 minut
Režie: Curtis Harrington
Scénář: Tony Crechales a George Edwards
Hrají:
Ann Sothern (Thelma Lambert)
John Savage (Terry Lambert)
Ruth Roman (Rhea Benson)
Luana Anders (Louise)
John Savage je hercem, který většinou nebude z těch, které budou patřit k příliš oblíbeným. Jeho obličej doslova svádí k tomu, aby se z něj stal herec záporných rolí, ale zároveň rolí, které jsou psychologicky zajímavé. Již ve filmu Dveře do ticha jsme se přesvědčili o tom, že má na to, aby hrál, ne pouze statoval. Má v sobě něco temného, co dokáže dobře předat, a to v podstatě v jakémkoli věku. Už v roce 1973 dokázal předvést, že má na to, aby nehrál jednoduché hrdiny.
Ve filmu „Syndrom vraha“ na něj čekala role, která neslibovala žádného příjemného mladíka, ale muže, který to nemá v hlavě vůbec v pořádku. Terry Lambert si prožil pořádné trauma, i když on sám z toho asi nevyšel nejhůř. Skupina mladíků ho totiž donutila znásilnit jednu dívku. Dostal za to dva roky natvrdo a my ho sledujeme, když se z vězení vrací za svou milující matkou.
Problém u Terryho je v tom, že možná není až takovou obětí činu, ale spíš člověkem, u kterého tento čin prohloubil něco, co tam bylo zakořeněné už dávno. Podle všeho k tomu má jasné předpoklady. Jeho otec zemřel/odešel velmi brzy, aniž by ho sám poznal. Vychovávala ho milující matka, která mu dávala lásky až příliš a on si vypěstoval určitou formu Oidipovského komplexu, který se postupně mění v nenávist nejen k matce samotné, ale i k ostatním ženám. Jsou pro něj jen obyčejné objekty a nechápe je jako sobě rovná stvoření. Ne ty mladé ženy, které rády ukazují, že jsou hebké a mají křivky. S tím se jeho libido nedokáže snadno srovnat.
Na šílencích je vždy něco fascinujícího. Nechci říkat, že je obdivuji, to vůbec ne, ale vždy na mysl vyvstane otázka, proč to dělají? Co je k tomu vede? Psychologická drobnokresba v tomto filmu není špatná, je zde mnoho faktorů, které mohou Terryho vést k tomu, co dělá. Navíc film jde i trochu dál a snaží se nám říct, že možná, možná to není jen chyba okolí a toho, kde vyrůstal, možná je Terry prostě takový.
Musím říct, že snímek „Syndrom vraha“ mě poměrně mile překvapil. Není to film, který by měl stát na piedestalu hororu, ale rozhodně je povedenější než jiné produkce, které se objevují na našich levných DVD. John Savage opět prokázal, že podobné postavy jsou mu skutečně vlastní a že si na nich udělal jméno. Jako herce ho jinak moc neznám, ale předpokládám, že jeho poměrně rozsáhlá filmografie bude založena na podobných rolích, jaké dostal ve filmech Dveře do ticha a „Syndrom vraha“.
Hodnocení: 60%
