Střet (2007)

Střet

Stuck

USA / Velká Británie / Kanada, 2007, 85 minut

Režie: Stuart Gordon

Scénář: Stuart Gordon, John Strysik

Hrají:

Mena Suvari (Brandi Boski)

Stephen Rea (Thomas Bardo)

Bunthivy Nou (Gloria)

Russell Hornsby (Rashid)

Brandi je mladá dívčina pracující jako sestřička v léčebně dlouhodobě nemocných. V práci tvrdě dře, po práci si užívá po klubech tance a drog s kolegyní z práce Glorií a svým přítelem Rashidem, který je dealer. Jednoho dne se jí v práci dostane pochvaly a šance stát se hlavní sestrou. Thomas Bardo, který nedávno opustil střední léta, je zářným příkladem toho, že i zajištěný muž v letech může spadnout na samé dno. Kdysi měl docela dobře situované místo, dnes nemá nic. Z bytu ho vyhodili pro neplacení nájemného, zachránit stačil jen to, co v mizivém okamžiku stihl vzít do ruky, na Úřadu práce s ním hned vyběhli, protože není v počítači, a tak nezbylo, než se uložit ke spánku v místním parku, odkud ho ale vyhodí policie. A osudy těchto dvou lidí se pozdě v noci doslova střetnou na jedné silnici, když Brandi Thomase srazí autem. Brandi zpanikaří a auto, i se zraněným Thomasem, který jí trčí z předního okna, ukryje ve své garáži na předměstí. Thomas prosí o pomoc, Brandi se však bojí prozrazení a ztráty vidiny pracovního postupu, a tak požádá svého přítele Rashida, který se honosí svými gansterskými zážitky a zásluhami, aby jí pomohl zbavit se těžce zraněného Thomase.

„Střet“ je dalším filmem inspirovaným skutečnými událostmi. Jenže na rozdíl od mnoha jiných, u tohohle si lehce dokážu představit, jak ty skutečné události asi opravdu probíhaly a věřit, že se od filmové verze příliš nelišily.

Stuart Gordon si na čas (a doufejme, že ne natrvalo) odskočil od klasických, z většiny Howardem Phillipsem Lovecraftem inspirovaných, hororů a zabrouzdal do vod napínavého thrilleru se silně černohumorným až ironickým nádechem sociální kritiky, s jemnou nuancí (hlavně v závěrečném zúčtování) hororového thrilleru.

„Střet“ je syrová, jednoduchá, až televizně a absurdně působící sociálně kritická sonda do současného všedního městského života odcizených jedinců v něm žijících. Jako mnoho jiných filmů, snažících se poukázat na danou problematiku, i tento film toho dosahuje až přehnanou a do absurdních končin vyhnanou „realitou“ a gradovaným příběhem. Což v tomto případě, v souvislosti s existujícími problémy civilizovaného městského života, působí právě jako černý humor. Jenže na druhou stranu, již během sledování a zcela určitě po konci filmu vám dojde, že na ničem z tohoto, co sledujete, není vůbec nic směšného. Že to je krutá realita, opravdový horor všedního dne. A to je taky na filmu to nejvíce hororové.

Tohle se filmu opravdu povedlo. Nějak se nesnaží zaujmout filmařským uměním, okouzlujícím střihem, monumentálními záběry, neuvěřitelnými a jaksi v jádru nerealistickými hereckými výkony a líbivými postavami. Prostě a jasně syrově a realisticky odvypráví příběh, kterému uvěříte, že se tak nějak i odehrál. Co na tom, že to nepůsobí jako megafilm, ale spíš jako televizní zpracování. Tohle přece není okázalá fikce, která má naplnit kina a trhnout rekordy v tržbách. Tohle by mohla být opravdová realita, která se může tak nějak podobně odehrát i ve vašem sousedství.

Odpovídají tomu i herecké výkony a samotné vykreslení postav. Kromě Thomase Barda v podání skvělého Stephena Rea, a to hlavně díky jeho bezmoci a úporné snaze zůstat naživu, zde nenajdete postavu, k níž byste si vytvořili kladný vztah. I to by tak nějak odpovídalo realitě. Zkuste si vybavit lidi, s nimiž se denně stýkáte (buď z vlastní vůle – přátelé, nebo z donucení – sousedi, nadřízení a kolegové v práci, lidi s nimiž musíte komunikovat, aby váš život tak nějak ubíhal), ke kolika z nich máte kladný vztah, kolik z nich nemáte jednou za čas chuť v tom lepším případě pořádně seřvat, v tom horším umlátit nejbližší věcí, kterou máte po ruce? Herecké výkony jsou tedy v normě, Reovi jeho výkon věříte, někoho jako Rashid nebo Brandi určitě znáte a i na Brandinu šéfovou nebo úředníka z pracovního úřadu jste již během svého života narazili. Takové je město a takoví jsou lidé, které to město, systém na němž funguje celá moderní civilizace, utváří a formuje. Jedinou výtku bych měl k samotné Meně Suvari, ale to je hlavně tím, že mi jako herečka vůbec nesedí a jako žena se mi vůbec nelíbí.

Jde tedy převážně o drsnější realistický thriller, i když v závěru Gordon nezapře svou hororovou profesi a předvede nám několik drsnějších a krvavějších scén.

Kdybych s Gordonem o tomto filmu mohl mluvit, řekl bych mu asi toto: Je to fajn, Gordone, žes ukázal, že zvládneš i trochu jiný žánr, než jsme od tebe zvyklí. Je to dobré, zaujme to, pobaví. Ale teď se zase rychle vrať k Lovecraftovi.