Strašáci
Straw Dogs
USA, Velká Británie, 1971, 118 minut
Režie: Sam Peckinpah
Scénář: David Zelag Goodman a Sam Peckinpah podle románu Gordona Williamse
Hrají:
Dustin Hoffman (David Sumner)
Susan George (Amy)
Peter Vaughan (Tom Hedden)
T. P. McKenna (John Scott)
Pokud mě moje paměť neklame, tohle je moje první setkání s režisérem a scénáristou (on toho zvládl ve filmech ale ještě mnohem víc) Samem Peckinpahem. To je jeden z těch tvůrců, o kterém toho člověk hodě slyší, ale vlastně o něm nic neví, dokud se konečně na nějaký jeho film nepodívá. Jeho nejslavnějším filmem je pravděpodobně „Divoká banda“, ale z hlediska výpovědi a toho, co snímek prezentuje, se „Strašáci“ rozhodně nenechávají zahanbit. Jedná se o velmi intenzívní zážitek, který je podpořen skvělým využitím filmařských prostředků, především pak střihu a záběrů kamery.
I když by se mohlo zdát, že jsou „Strašáci“ jen dalším filmem, který se zabývá tím, jak to na venkově může být drsné, protože vidláci jsou zlo. Jenže je třeba si uvědomit, kdy vlastně snímek vznikl, stejně jako je třeba si uvědomit, že Sam Peckinpah dokázal něco víc, než jen udělat hill-billy horor, kde se to hemží podivnými existencemi, zdegenerovanými jedinci a násilím. Ano, násilí v jeho filmu vůbec nechybí, naopak, ale není jen nástrojem k šokování, ale k tomu, abyste si uvědomili, co se děje. Ne na plátně, ale tam někde ve vás, uvnitř. Násilí je totiž v každém z nás.
David a Amy se stěhují na venkov, kde předělávají starý dům, v němž ona kdysi žila. On je matematik, ona je zase trochu lehkomyslná a očividně by se chtěla bavit, i když on pracuje. To nakonec vede k tomu, že Amy dělá věci, které mohou v jiných vzbuzovat nevhodné pocity. Obléká se vyzývavě, dokonce se před dělníky na jejich domě odhalí nahoře bez. Tohle nezvratně musí vést k událostem, které nebudou ani pro jednoho z hlavních hrdinů příjemné. Jenže tohle není jen přímočaré vyprávění, příběh se dál vyvíjí.
Sam Peckinpah už od začátku ukazuje, že je dobrým vypravěčem a že v jeho případě seznámení s postavami stojí skutečně za to a má smysl. Musíme poznat, jací jsou oba hlavní hrdinové, že ona je volnější, on je pragmatický a jede podle zažitých pravidel. Bez toho by pak nemohlo dojít k postupnému vývoji událostí tak, jak jsou prezentovány. Rychlý střih pak z jednotlivých scén dělá skutečně intenzívní zážitky, a to i přesto, že v současné době jsou mnohem naturalističtější filmy.
Dívat se na snímek „Strašáci“ jako pouze na snímek, který je vidláckým hororem, je rozhodně krátkozraké. Jedná se o film, který v nás probouzí poměrně zajímavé otázky, a to ohledně toho, co všechno jsme ochotni udělat pro to, abychom ochránili své blízké. A kde je hranice, za kterou ještě můžeme zajít? Existuje vůbec nějaká hranice, kterou už nemůžeme schválit? Anebo je to všechno jen proto, že v sobě dokážeme probudit tu bestii, která dříme, a ještě rádi ji necháváme běsnit? Velmi znepokojivé, a to i po takové době. Některé filmy prostě nestárnou.
Hodnocení: 90 %
