Sto hororů ve sto slovech
Vydalo nakladatelství Netopejr, 2016, 149 Kč
Tak jsem se po nějaké době, dočkali další knihy, která obsahuje pouze hororové povídky, jež mají sto slov. Tou první byla kniha 66+6 hororů ve sto slovech. Tentokrát se podařilo skutečně dodržet přesnou délku, a tak každá povídka má přesně 100 slov i s nadpisem, 100 slov mají medailonky jednotlivých autorů a sto slov má i předmluva. Vydání se chopilo nakladatelství Netopejr, za což jsme všichni autoři celkem rádi. V knize najdete celkem 11 autorů, z toho je jedna autorská dvojice, tradiční duo Boček a Zubík. Pojďme se na jednotlivé autory podívat postupně.
Adela Blažek Hrivnáková
U Adely se přiznám, že mě na začátek nedovedla svými povídkami dostat. Nebudu v článku rozebírat každou povídku, ale po deseti Adeliných povídkách jsem si říkal, no jo, ale kde je nějaká, která mě opravdu uzemní? Na povídkách je vidět, že autorka je sečtělá, že má nápady, ale ani v jednom případě se u mě nedostavil ten správný dechberoucí efekt.
Petr Boček a Miloslav Zubík
Od autorského dua čekáte zábavně laděné horory, a třeba první povídka by to i potvrzovala, pokud máte smysl pro hodně černý humor. Ale Petr a Miloslav dokazují, že nejen komické povídky jsou jejich doménou. Jejich desatero je tentokrát laděno mnohem temněji a pointa spíše zamrazí, než pobaví. Petr a Miloslav ale potvrzují, že jsou dobří, a to i v temnějším provedení.
Roman Bílek
Roman je nováčkem a není v hororové tvorbě tak plodný, jako třeba předchozí dvojice, ale o to je plodnější v jiných literárních oblastech. Roman ale ukazuje, že do hororového žánru patří a dovede svými krátkými horory také tnout do živého. Ještě více mi přišlo, že se u něj velmi dobře uplatnila sociální kritika, nebo alespoň některé nešvary současné společnosti. Hned první dvě povídky to krásně ukazují.
Martin Štefko
Své povídky hodnotit nebudu, to by bylo přece jen trochu divné, ale chci říct, že jsem rád za druhou možnost zkusit si povídky o sto slovech. A sám jsem překvapen, jaké povídky Honza Vojtíšek, editor sbírky, vybral, protože třeba u povídky „Když“ jsem to nečekal.
Mark E. Pocha
Adela a Mark jsou jedinými slovenskými zástupci v této sbírce, ale Mark je jediný, kdo zde má povídky ve slovenštině. U Marka mi přijde, že je strašně moc ovlivněný americkým filmový hororem. To netvrdím, že je špatné. Navíc, já na tom nejsem jinak. Dokáže napsat zajímavé a dobré hororové příběhy, které se mohou zdát neoriginální. Ale jejich pojetí vás najednou dovede překvapit. Ať už třeba v případě povídky „Alickine bábiky“ nebo „Za daždivých nocí“.
Diuk
Dalším nováčkem je Diuk. Diuk je zajímavý a svébytný autor, který má svůj vlastní styl a vlastní témata, která v příbězích přináší. Projevuje se to například u povídek „Krysa“ nebo „Panna Yerqerra“. Jako kdybyste se ocitli v trochu jiném světě. Nemusí vám jeho pojetí sednout, ale je jiné, je živé, je své.
Jiří Šedý
Když jsem o Petrovi a Miloslavovi říkal, že tentokrát šli temnější cestou, u Jiřího jsem měl pocit, že je z hlediska černého humoru zastoupil. Z hlediska humoru černého a docela brutálního. Jeho povídky hrají na pointu právě z tohoto ranku a já jsem za to rád. Bavil jsem se a líbilo se mi, že to je i jeden z mála autorů, který v hojnější míře používá k vytvoření správného dojmu tak velké množství přímé řeči.
Kristina Haidingerová
Kristinu a její tvorbu jsem do roku 2016 neznal, ale jsem rád, že jsem ji poznat mohl, protože je to velmi dobrá autorka. Mimo jiné se mi její příběhy líbí proto, že píše takové, které já označuji za „temné romance“. Předvádí to i v knize „Sto hororů ve sto slovech“ a já jsem za to rád, protože to dovádí až do formy „hororové romance“. Je pěkně drsná a vůbec to nevadí, naopak.
Honza Vojtíšek
Na povídky Honzy Vojtíška se vždy těším a musím říct, že mě tematicky hodně překvapily, hlavně proto, jak jsou přemýšlivé. U většiny jeho povídek se zastavíte a budete si říkat, co tím chtěl autor říct. Ne proto, že byste jim nerozuměli, ale protože v nich je víc. Budete u nich chtít přemýšlet. A je to dobře. Tohle nejsou vždy jen jednohubky, které přečtete a otočíte na další stránku.
Josef Blažek
Posledním přispěvatelem ve sbírce je Josef „Choze“ Blažek, který knihu zakončuje trochu symbolicky, neboť jeho manželka Adela ji otvírala. Kruh se uzavřel. Choze je originální, je dějový a v jeho případě se také opájíte tím, že každá povídka je jiná, neopakuje se. Je svůj, někdy má zvláštní styl, ale to je spíše tím, že se prostě liší od ostatních. Dobré zakončení celé sbírky.
Kniha „Sto hororů ve sto slovech“ je velmi kvalitním nástupcem knihy 66+6 hororů ve sto slovech, a to i v tom smyslu, že je vytištěna na velmi dobrém papíru a s krásnou obálku. Nezapomeňte se podívat i na zadní obálku, až knihu dostanete do ruky. Povídky jsou celkově dobré, samozřejmě, že zde najdete kusy, které vás neosloví, ale budou zde i takové, které vás oslní. Každý autor je jiný, každý je svůj, a díky tomu je to skvělý mix pro každého. Budete zhnuseni, budete pobaveni a budete i zděšeni. Těch pocitů bude víc. Autorů je dost a materiálu snad také. Že by prostor pro třetí knihu?
Knihu můžete objednávat na stránkách nakladatelství Netopejr.
Hodnocení: 80 %
