Stephen Edwin King se narodil 21. září 1947 v Portlandu ve státě Maine. Kdybychom tuto skutečnost nevěděli, určitě by nás to napadlo z jeho děl, neboť Maine je důležitou součástí většiny jeho knih. Stephen se pro rodinu stal překvapením, neboť jeho matce Nellie Ruth doktoři řekli, že nemůže mít děti. Proto již dříve adoptovali Davida, Stephenova staršího nevlastního bratra.
King si mnoho neužil svého otce Donalda Edwina, protože ten rodinu v roce 1949 opustil a se svými syny se již nikdy neshledal. Ruth sama musela vychovávat dvě děti, s čímž souvisela častá špatná finanční situace a rodina se doslova protloukala, jak mohla. Přestěhovali se tedy do Durhamu, také v Maine, do Ruthina rodného města. Stěhovali se však mnohem častěji a tak doslova sjezdili celé Maine. V Durhamu Stephen chodil do základní školy, ale na střední nastoupil v Lisbon Falls. 
S psaním King začínal již v útlém věku a už tehdy si tím chtěl vydělávat. Psal povídky inspirované filmy, které zrovna viděl, a prodával je svým kamarádům. Bohužel s výdělkem se musel rozloučit, protože mu na to přišli jeho učitelé, kterým se toto jeho obohacování vůbec nelíbilo. Bratrovi Davidovi pomáhal s vydáváním časopisu Dave’s Rag, kde psali články o událostech ve městě. Zlomová chvíle však přišla v jeho třinácti letech, kdy objevil staré knihy a povídkové časopisy po otci a doslova mu učarovaly žánry sci-fi a hororu. A tak se stalo, že jako velmi mladý vydal svou první povídku In a Half-World of Terror (také známá jako I Was a Teen-Age Grave-Robber) v hororovém fanzinu Michaela Garretta, o němž je zmínka i v Kingově O psaní. Ovšem tato první povídka ani náhodou neznamenala, že je Stephen za vodou a bude se věnovat pouze psaní. Trvalo ještě mnohem déle, než se skutečně prosadil.
Mezitím v letech 1966 a 1971 studuje angličtinu na University of Maine, kde se setkává s Tabithou Spruce, která se v roce 1971 stává jeho manželkou na celý život. Aby však zaplatil studia, musel King pracovat, a tak bere práci, která se zrovna namane. Chvíli dělá v prádelně (inspirace pro povídku The Mangler), pracuje i jako vrátný. Období studia jsou pro Kinga v jeho tvorbě velmi důležitá, tehdy probíhaly nesčetné demonstrace proti válce ve Vietnamu a různé vojenské a lékařské experimenty. Vše se promítá v jeho pozdějších pracích a léta na vysoké hlavně v knize Srdce v Atlantidě.
|
|
|
Studium na vysoké škole zakončil titulem bakaláře angličtiny, který mu dovoloval učit jazyk na školách. Což se také stalo, ale i přesto, že má stálé zaměstnání, žije s rodinou v přívěsu. Přichází však rok 1974 a život Stephena Kinga i jeho rodiny se začíná měnit. King sice publikoval povídky v pánských časopisech, ale v roce 1974 mu konečně vychází jeho první román, i když jich v zásobě má mnohem více. Tím prvním románem je Carrie, kterou King původně vůbec vydat nechtěl. Vyhodil ji do koše, kde ji našla Tabitha. Vrátila mu ji, on na ní zapracoval a jen tak z hecu ji poslal do nakladatelství Doubleday, které ji odkoupilo za dva a půl tisíce dolarů. Doslova směšná částka v porovnání s jeho dnešními honoráři. Ovšem těch dva a půl tisíce odstartovalo jeho závratnou spisovatelskou kariéru.
Ne však všechno bylo tak světlé, jak se zdálo. Kingovi se rýsovala skvělá budoucnost literáta, ale jeho soukromí nebylo tak docela v pořádku. Stal se alkoholikem a byl závislý na prášcích a drogách. Takto se prodíral životem až do konce 80. let, kdy mu na to přišla rodina, jeho situace v tu chvíli byla skutečně špatná, která ho donutila, aby s tím něco udělal. A King udělal. Přestal pít a brát drogy. Změna ovšem nebyla jednoduchá, musel chodit na léčení, ale bylo to ku prospěchu věci. Alkohol v jeho románech hraje mnohdy důležitou roli. Příkladem může být Osvícení, kdy sám sebe autor vtěluje do postavy Jacka Torrance.
|
|
Od roku 1974, kdy vydává svou první knihu, King publikuje jako na běžícím páse. Mění vydavatelství, Doubleday mu nechávalo příliš málo. Světu představuje knihy jako To, Svědectví, Osvícení, ságu Temné věže, Zelenu míli, Misery a velké množství dalších, které z něj dělají jednoho z nejbohatších spisovatelů světa. Není jen spisovatelem, ale také zaníceným „muzikantem“, který si sem tam zahraje na elektrickou kytaru, také velkým fanouškem baseballového týmu Boston Red Sox, což se projevuje v jeho tvorbě. Román Holčička, která měla ráda Toma Gordona má v názvu jméno jednoho z hráčů právě tohoto klubu.
Obrovským zlomem ve spisovatelově životě byl rok 1999, a to přesně 19. června, kdy se vydal na jednu ze svých častých procházek. Zrovna měl rozpracovanou knihu O psaní. Klidně si to šinul kolem silnice, když ho smetlo auto. Pokud se o této nehodě chcete dovědět víc, přečtěte si závěrečnou knihu série Temné věže. Je tam popsána velice dopodrobna. Po nehodě podstoupil pět operací, které mu zachránili tělo (měl několikrát zlomenou nohu, rozdrcený bok), takže v současnosti může normálně chodit, i když nepochybuji o tom, že tahle nehoda má stále své následky.
|
|
Ovšem ani pospravované a bolavé tělo Kingovi nezabránilo v tom, aby již v červenci začal dopisovat své Memoáry o řemesle, tedy knihu O psaní. V roce 2002 vydává román Z buicku 8, kde jedna z postav umírá v situaci, kterou King přežil. Ovšem ani Z buicku 8, ani Pavučina snů, které po nehodě vydal, už nesklidily takový úspěch. Ale King se vrátil ke své Temné věži a rychlým zátahem dopsal tři poslední svazky příběhu, které jsou jedním z vrcholů jeho tvorby. Nyní vypustil do světa svůj další román The Cell (Mobil), který nám ukáže, jak mistr hororu ještě umí psát. V současnosti pracuje na dalším. Osobně doufám a věřím, že ještě přijde s něčím, co nám potvrdí, že je skutečným mistrem a že nic na světě mu nezabrání, aby dál psal své knihy, které se stávají nejčtenějšími publikacemi po celém světě.
Jen pro úplnost, v tomto živototpise není ani zmínka o jistém Richardu Bachmanovi, který má s Kingem mnoho společného, ale žádný strach, jeho život a tvorba se na Necronomiconu časem objeví.
