Stephen King: Lunapark
Joyland
Vydalo nakladatelství Beta-Dobrovský, 2013, 269 Kč
Nebudu tvrdit, že je „Lunapark“ špatná kniha, to snad ani nejde, protože Stephen King je natolik dobrý spisovatel, že vyloženě špatně psát neumí, ale myslím, že právě na „Lunaparku“ se ukazuje, že má ve své tvorbě určité nešvary a hlavně, že v posledních letech se svým psaním tak trochu zabředl a už nemá dostatečně silné příběhy, které by mohl vyprávět. Silné jako celek, protože jsou zde momenty, které s vámi stále dokážou zamávat. Především v nich ukazuje svou sílu.
Příběh knihy „Lunapark“ vypráví její hlavní postava, Devin Jones. Dnes už je to zasloužilý muž, kterému je něco přes šedesát, ale on nechce vyprávět o sobě nyní, ne tolik, on chce vyprávět o tom, co se mu stalo v létě 1973, kdy mu bylo teprve jedenadvacet let a on se dostal na brigádu do jednoho zábavního parku, který se jmenuje Lunapark. Mimochodem, už tady mi vadí práce překladatele Původní Joyland je specifický název, ale pro české vydání bylo použito obecné Lunapark. Copak to nešlo trochu kreativněji? Ten anglický název se váže k tomu, že v románu je několikrát zmíněno, že se v parku prodává zábava, tohle český název rovnou zazdil. Z mého pohledu hodně špatné pojmenování celé knihy.
Devin, nebo Dev, jak mu většinou říkají, má divnou fázi vztahu s přítelkyní, ale myslí si – tedy hlavně ona – že by jim odloučení během prázdnin mohlo pomoct. A pomůže. On se seznamuje s životem v zábavním parku, seznamuje se s novými lidmi a také jednou tajemnou vraždou, k níž v parku došlo. A tady padá kosa na kámen. Stephen King v první řadě napsal skvělé drama o jednom létě jednoho mladíka, který právě v toto léto dospívá, i když je mu už přes dvacet. Jenže se rozhodl, že do toho dá ještě tajemnou vraždu a tak trochu detektivní příběh. Jenže…
Že to je detektivka, se dozvíte vlastně až na konci. King se mnohem více pitvá v tom, jak mladík vnímal svůj svět, jak ho prožíval a jak se na něj jako šedesátiletý ohlíží. A vůbec to nevadí, protože tohle je zajímavá část. Dev skvěle to jednoho období svého života popisuje, je to výborně napsáno. Ale pak muselo dojít na drama, na akci. A tak se vysvětluje ona tajemná vražda. Jako detektivka to nijak skvěle podán není. Ale tím to nekončí. Tohle je King, a jako kdyby nebylo možné napsat knihu bez paranormálního prvku. Tak ho sem taky šoupl. Kromě toho, že se trochu opakuje (viz například „Osvícení“), tak je to prvek, který pro příběh není nijak zásadní. Bylo by možné děj podat i bez něj, věrohodněji a možná i dramatičtěji. Tady jsem si u Kinga snad poprvé říkal, že by se to bez paranormální aktivity obešlo a že je škoda, že to autorovi samotnému nedošlo.
Celkově mi to přišlo v ději místy takové slabší, že si skoro King řekl, že s těmi scénami nemá cenu se tolik patlat, protože se primárně chtěl zaměřit na postavu, její rozpoložení, její budování. Jako kdyby tam detektivku a paranormální prvek dával jen proto, že se to od něj čeká. A tak mi přišlo, že třeba historka o tom, jak byla dívka zabita, je taková nedomyšlená. Spousta krve, ale má dvě trička. Super nápad. Ale je plný provoz, vraždu však nikdo nevidí. Vláčky přece jedou za sebou. Tady to prostě skřípe. Jasně, byla tam tma, případně divné osvětlení, ale někoho sejmout, vyhodit ho a tvářit se, že se nic nestalo… No, nesedělo mi to. Ale tak takových prvků nebylo tolik.
Kromě divného českého názvu bych měl něco ještě k překladu. Proč jsou překládány názvy některých písniček, ale album kapely třeba, ne? Nepřekládal bych nic z toho. Zpívám si Yesterday, nezpívám si Včera. A abych byl přesnější, zpívám si The End, ne Konec... Hrůza. A Špinavej Harry? To jako opravdu? Já vím, že tohle je název, který se někde neoficiálně použil, ale přece jenom „Drsný Harry“ je s filmem „Dirty Harrry“ spojeno víc, i když dirty samozřejmě špinavý taky je, ale tady to moc nesedí.
King se neustále vrací do minulosti, jako kdyby horor v současnosti už napsat neuměl. A taková je i kniha „Lunapark“. Je to dobrý vzpomínkový román na jedno období mladého muže, který si ujasňuje život. Ty vzpomínky jsou pěkné, ale King se do něj skoro zbytečně snažil narvat detektivní zápletku, navíc jen na posledních pár stránek, a to ani nemluvím o tom, že ještě zbytečněji tam dal něco nadpřirozeného. Kdyby se minimálně toho nadpřirozena zbavil, tak je „Lunapark“ mnohem lepším příběhem.
Hodnocení: 50 %
