Společenství vlků
The Company of Wolves
Velká Británie, 1984, 95 minut
Režie: Neil Jordan
Scénář: Neil Jordan a Angela Carter
Hrají:
Sarah Patterson (Rosaleen)
Angela Lansbury (Babička)
David Warner (Otec)
Georgia Slowe (Alice)
„Společenství vlků“ je filmem, o kterém nebudete vědět, co si myslet. Jedna skupinka jej bude milovat pro jeho atmosféru a jeho imaginaci, druhá skupina diváků zase řekne, že je to hloupost, která je o ničem. Každý si v něm může něco najít, anebo nenajít nic. Neil Jordan natočil poměrně diskutabilní film, který útočí na naše základní pudy, ať už je to strach, sexualita anebo třeba zvědavost.
Co je „Společenství vlků“? Je to pohádka? Nebo je to historické kostýmní drama? Je to horor? Je to od všeho trochu. Neil Jordan spolu s autorkou předlohy popustili uzdu fantazii a hned úvod nás zavádí do zvláštního světa, kde ožívají obří plyšoví medvědi. Většina děje se odehrává v zapadlé, snad středověké vesnici, kde žije i Rosaleen a její rodiče. Kolem je pak temný les, v němž žije i Rosaleenina babička.
Když vám řeknu, že Rosaleen ráda nosí červenou pláštěnku a že les je plný vlků, kteří pasou po mase, ale i po lidských životech, asi vám dojde, o čem vlastně tenhle snímek bude. Ano, „Společenství vlků“ je variací na klasickou pohádku „O Červené Karkulce“. Jedná se o variaci dospělejší, která se nebojí rozebírat i další témata kromě klasického košíku s jídlem pro babičku. Rosaleen je mladá dívka, která objevuje svou sexualitu, a to nejen díky mladíkovi, který jí nadbíhá, babičce, která jí vypráví zajímavé historky a dává zvláštní rady do života, ale i díky neznámému, na kterého Karkulka narazí v lese.
Krása filmu spočívá v tom, že jsou to vlastně příběhy v příběhu. Tím základním je skutečnost, která je již od začátku jasná. Většina děje je totiž pouhý sen, který se zdá hlavní hrdince. Víme to od začátku, ale přesto nás to v závěru dokáže trochu překvapit. Nejde jen o to, že příběh je snem. V samotném snu jsou vyprávěny příběhy, ať už z úst babičky v podání skvělé Angely Lansbury, anebo z úst samotné Rosaleen. Příběhy, které jsou vyprávěny, jsou o vlcích, ale vždy jsou jimi lidé.
Je tedy „Společenství vlků“ filmem o vlkodlacích anebo je to jen parafráze toho, jak se vlci skrývají v nás. Jakmile je vlkodlakovi na dosah žena a její tělo, okamžitě se mění ve zvíře. Teď je asi na pánech, aby si sáhli do svědomí a uvědomili si, jestli jsou sami takoví, anebo nikoli. „Společenství vlků“ je zajímavou pohádkou, která řeší dospělejší témata, ale nakonec je přece jen trochu prázdná ve své konečné výpovědi.
Hodnocení: 55%
