Spider Baby or, The Maddest Story Ever Told
USA, 1966, 81 minut
Režie: Jack Hill
Scénář: Jack Hill
Hrají:
Lon Chaney Jr. (Bruno)
Beverly Washburn (Elizabeth Merrye)
Jill Banner (Virginia Merrye)
Sid Haig (Ralph Merrye)
Hororové komedie rozhodně nejsou pro každého, hlavně v případě, pokud jsou pojaty tak osobitě jako snímek „Spider Baby or, The Maddest Story Ever Told“, který nás hned od začátku přesvědčuje o tom, že šílenství některých postav přechází na celý film, který se tak vyznačuje bizarností a vtipem, který rozhodně nemusí přijít zábavný každému divákovi, který se k filmu dostane.
Za sebe musím říct, že rozhodně není až tak vtipný, jak jsem si po reakcích některých kritiků na internetu myslel. To, proč se mi hororová komedie „Spider Baby or, The Maddest Story Ever Told“ nedostala tolik pod kůži, bude dáno tím, že ten humor nebude to primární, o co tady jde, ale je to pořád příběh o šílenství, který se vám snaží ukázat, že na světě jsou prostě lidé, kteří se nevyvíjeli tak, jak by bylo z hlediska celé společnosti záhodno. Rozhodně neříkám, že je to špatně, protože je to minimálně zajímavé, co se může s člověkem pod špatným nebo nedostatečným vliv jiných lidí stát.
Elizabeth a Virginia jsou mladé ženy, kterým zemřel otec (tady je možné vidět trochu inspiraci v Hitchcockově legendárním filmu „Psycho“) a stará se o ně poručník Bruno s nezaměnitelnou tváří Lona Chaneyho Jr. Ten se snaží, co to jde, aby dal dívkám alespoň nějaký život, ale ty někdy popustí uzdu své fantazii a svým dětským hrám. Když si například hrají na pavoučka, je to roztomilé, což je v kontrastu s výsledkem takové hry. Vzhledem k tomu, že tahle hra je představena hned v úvodu, film ukáže svou nejsilnější zbraň hned na začátku, což je trochu škoda.
Problém nastává ve chvíli, kdy se o tři děti (k dívkám ještě patří chlapec s mladou tváří Sida Haiga) přihlásí jejich příbuzní, kteří je chtějí do opatrovnictví. Očividně ale netuší, do čeho jdou, a na rady Bruna (býval řidičem zemřelých rodičů) příliš nedbají a nedokážou, alespoň z počátku, úplně pochopit, jak moc jsou děti nemocné a jak se jejich stav může zhoršovat. Trpí totiž syndromem, kdy i v dospělosti mají mentalitu dítěte.
Bizarnost snímku spočívá právě v tom, že vidíme dospělé mladé lidi, jak se chovají jako děti a jak nejsou schopny rozlišovat, zda nedělají něco, co by neměli. Smrt člověka je pro ně součástí hry a oni si nejsou schopni uvědomit, že je něco špatně. To samozřejmě musí zákonitě vést k tragickým událostem, které díky svému podání vyznívají hodně černohumorně a šíleně. Film nesedne každému a mně úplně nesedl.
Hodnocení: 60 %
