Originální název filmu: Wishmaster
Autor: Harry Manfredini
Label: Super Tracks
Počet skladeb: 18
Délka: 53:04 min.
Úvodní „Happening Credits“ je lehce éterickou synthpopovou baladou evokující v mé mysli dvě věci – Enyu a „Nekonečný příběh“. Ke konci však začne na síle nabírat basová dramatičnost a pohodovost pomalu ustoupí temnotě, která několikrát přejde do agresivní ofenzívy. Jelikož film začíná kdesi na Dálném východě v Persii, energická útočná melodie „Persian Madness“, jež dostává svému názvu, odhaluje mnohé exotické linie. Výrazné perkuse a žestě prchají z bezvýchodné kakofonie, aby ve druhé půli skladba zvolnila v atmosférické napětí plné táhlých tónů.
Kdysi v televizním vysílání existovalo něco, čemu se říkalo Přestávka. Na mnoha hip hopových deskách se objevuje cosi, co se nazývá Skit. Něčím podobným je i skladbička „Nothing Is Perfect“. Lehký, nekomplikovaný hudební motiv. Jen pár pohybů několika prstů na klaviatuře kláves. Jakýsi mezistupeň, přechod, můstek. Lehké, prosté, jednoduché, temné, krátké. V podstatě neoriginální a předvídatelné.
Ve dvojskladbě „From the Stillness / Birth of the Djinn“ temné a ponuré basové linie vytváří atmosférické pozadí pro náhlý energický útok perkusí a žesťí, jež v krátkém výpadu zahltí útočníka nemilosrdným útokem tónů a zvuků, aby za okamžik ustoupily a nechaly jej drtit parním válcem atmosférických těžkých tónů a magického šepotání. Za okamžik se ovšem vrátí s kadencí dobře promazaného kulometu řvoucího ve smrtelných dávkách. Nakonec dojde na až melodicky znějící výbuchy ručních granátů.
„A Friend Perhaps“. Až to živě vidím. Vyděšeni procházíte tmavým opuštěným domem. Víte, že za vámi někdo (něco?) jde, chce vás. Ano, zrovna vás. Schováte se v pokoji, zavřete dveře a opřeni o ně se snažíte držet kliku. V hlavě vám nemilosrdně hučí ostrý nekončící tón, jež se postupně zařezává do lebky a začne čtvrtit váš mozek. S napětím očekáváte věcí příštích. A najednou to je tady. Dveře, jež svým tělem zapíráte, se začnou otřásat silnými nárazy čehosi na druhé straně. Ze všech sil se snažíte je udržet. A teď to přestalo. Nabírá to síly na další útok? Zjistilo to, že je to nad jeho síly? Čeká to? Otevřete a podíváte se?
„Alexandra's Theme“ v sobě ukrývá poetickou skladbu lehce podbarvenou temnými basy. Teskná balada s příměsí romance, éterické krásy, nevinnosti a radosti. Jako pohled do tváře krásné ženy, mladé dívky, jež si před zrcadlem rozčesává vlasy. Jenže pozor, za tím zrcadlem by se mohlo něco skrývat.
Název skladby „Face Lift“ evokuje spíše reklamu na kosmetický (chirurgický) salón a sama skladba z počátku zní, jako by v něm mohla být pouštěna na pozadí, ale cosi v těch zdánlivě klidných tónech našeptává, že tak jako se každá plastická úprava může nakonec zvrhnout ve vrcholné dílo specialisty na horrorové masky, i tyto líbivé melodie můžou mrknutím oka přejít ve zběsilý útok ostrých tónů. A už je to tady, plastického chirurga postihl epileptický záchvat a řeže vás skalpelem hlava nehlava. Krev stříká všude kolem a vy pomalu upadáte do temnoty.
Má-li čas zvuk, je jím tikání. Nemusí to však být klasické tikání hodin. Zvuková podoba plynutí času může mít mnoho podob. Mohou to být líbezné tóny štěstí, jež čas k naší škodě relativně zkracují a činí tento stav mnohem kratší než ve skutečnosti je. Mohou to být nervózní tóny plné očekávání. Může to být tichý, duši lahodící, přesto nekompromisní, umíráček. Může to být nepříjemný neměnný, napínavý tón věštící cosi neznámého, nečekaného, nemilého. Může to být vše spojeno dohromady, přesně jako ve skladbě „Ariella“.
Ach, podobné melodie, jimiž nás zpočátku oblaží „Charming Souls“, miluji. Jsou tak plné napětí, atmosféry a plíživého strachu. Pohltí a ochromí vás natolik, že pak stačí jen malinká změna, malé vyrušení (náhlý zvuk, náhlé rozsvícení, náhlý dotyk blízké osoby, moucha, která vám najednou usedne na čelo) a vy se leknete tolik, že proskočíte stropem k sousedům. Je velká škoda, že to vydrží jen pár úvodních vteřin skladby a ač se o to několikrát pokusí, už se k tomu nedokáže vrátit. Ten úvod ovšem stojí za to.
„Stone Research“ je hudebním ekvivalentem jevu, při němž se stáhnete do ústraní a lížete si rány. K tomu se tento kratičký hudební motiv hodí naprosto skvěle.
Již punkeři věděli, že tři tóny, respektive akordy stačí k vyjádření pocitů a navození té pravé atmosféry. „The Majic Word... Done!“ stačí právě jen těch 3-5 opakujících a měnících se tónů k navození velmi nepříjemně příjemné atmosféry a k vyvolání totožných pocitů. Nepříjemně pomalá, táhlá, teskná a nekomplikovaná skladba dokazující, že minimum může někdy být maximum.
„What Can I Do For You?“ je mysteriózní balada plná pozitivní éterické a takřka nehmotně pozorovatelné magie. Je-li černá magie znakem relativního zla a bílá magie znakem relativního dobra, toto je ta nejbělejší skladba jen s minimálními kapkami černého inkoustu, jež tu a tam dopadnou na panensky bílý list papíru.
Filmový Džin s lidmi nehraje čistou hru a skladba „The Djinn Game“ hudebně vhodně zpracovává, rozvíjí, podbarvuje, vystihuje a vyjadřuje tuto základní filmovou zápletku. Stejně jako Džin je energická, dramatická, úlisná, podbízivá, lichotivá, zákeřná, proměnlivá.
Dvojskladba „The Red World / Driven Driving“ je jakýmsi zhuštěním celého soundtracku, jeho výkladní skříní. Je vlastně obdobou filmového traileru. Ten taky ve zhuštěné a zkrácené podobě ukazuje to (nejlepší?), co film obsahuje. Tato skladba neobsahuje nic, co byste při poslechu soundtracku už neslyšeli. Naopak, v jistém smyslu recykluje/remixuje ty nejzákladnější melodie, hudební motivy a atmosférické roviny, jimiž Manfrediniho hudební doprovod k filmu operuje. Chcete-li poznat základní premisy celého soundtracku, pusťte si tuto skladbu.
Temně snová melodie „Johnny Valentine“ se plíží jako mlha zahalující okolní prostor. Náhle se ochlazuje, dech se stává viditelný, kůže drsní husí kůží a cosi z mlžné temnoty vám sahá na rameno.
Nejdelší skladba soundtracku „The Party Gets Memorable“ to bere útokem. Žádné podmanivé tóny podmaňující a obestírající mysl, zahalující to děsivé vzadu, jež teprve přijde. Ne. Přímý frontální, neustupující a nepolevující útok všech palných zbraní. Smrtelné ostří seká v nepříjemné kadenci, hluk jednotlivých výbuchů a děl nestíhá utichnout a již je přebíjí další a další halasné nájezdy. Najednou vše ztichne, kouř se pomalu rozestupuje a odhaluje nevlídné obrazy předešlých událostí. Támhle vzadu se někdo ještě hýbe, kdesi z rozplývajícího se kouře se ozývají steny přeživších. Smrt však brouzdá okolo a (ne)milosrdně dobíjí trpící. Obě strany kompletují poslední zbytky živého masa a pokouší se v novém útoku získat převahu. Vyrovnaný boj však ubírá na síle, energii a odhodlání. Vítěznou píseň tak prožívá třetí strana. Temnota, strach, smrt.
„The Final Wish“ výborně podbarvuje těžkosti, jež poslední přání přináší. Jaké by mělo být? Kdesi v hloubi duše zní temné tóny sobectví, egoismu a lidské ješitnosti, přebíjené energickými pokusy normality, lidskosti, humanity. Ďábel však silně objímá a svádivě našeptává „neboj se, jdi do toho, poslechni nitro, nejhlubší nitro“. Cosi ve vás, cosi, o čem jste neměli ani ponětí, však přebírá slovo a tepe do vás, do vašich pohnutek, do vašeho svědomí, až z toho vychází nepřehledná kakofonie a následné vítězství.
Každá správná důležitá filmová postava má svou hudební vizitku, hudební motiv. Démon Mazda o ni není ochuzen. I když je „The Mazda is Parked“ krátká, je výrazná, výstižná, úderná, alarmující, výstražná.
Manfrediniho hudební doprovod se k celkové atmosféře filmu poměrně hodí. Doplňuje ji,
spoluvytváří. Ovšem jen ve spojení s ní. Sám o sobě ztrácí na síle, působnosti, existenční samostatnosti. V tomto případě totiž hudba bez obrazu a děje sama o sobě ve většině skladeb nefunguje. Je mu až moc poplatná. Až moc na něj spoléhá a odvíjí se od něj.
Většina skladeb soundtracku má rovněž podobnou, až stejnou kostru. Počáteční klidná, líbivá, bezstarostná až uklidňující melodie postupně (či náhle) energicky přejde v úderný útok tónů a ofenzivních melodických linek. Tyto skladby spočívají v a stavějí na silném kontrastu tichých a pomalých a hlasitých, energických a náhlých tónů. Ač tóny samy o sobě nezní špatně, postupně se utápějí v neměnném stereotypu a spousta skladeb se stává jasně čitelnými a předvídatelnými. Vytrácí se z nich to lekavé překvapení náhlé změny.
Ukázka:
Seznam skladeb:
01. Opening Credits (03:48)
02. Persian Madness (03:48)
03. Nothing Is Perfect (01:10)
04. From the Stillness / Birth Of the Djinn (04:26)
05. A Friend Perhaps (02:32)
06. Alexandra's Theme (02:06)
07. Face Lift (01:59)
08. Ariella (02:10)
09. Charming Souls (04:05)
10. Stone Research (00:51)
11. The Magic Word... Done! (02:39)
12. What Can I Do For You? (02:43)
13. The Djinn Game (03:13)
14. The Red World / Driven driving (04:27)
15. Johnny Valentine (02:03)
16. The Party Gets Memorable (07:08)
17. The Final Wish (04:02)
18. The Mazda Is Parked (00:23)
