Šok
Schock
Itálie, 1977, 95 minut
Režie: Mario Bava
Scénář: Francesco Barbieri, Lamberto Bava, Paolo Brigenti a Dardano Sacchetti
Hrají:
Daria Nicolodi (Dora Baldini)
John Steiner (Bruno Baldini)
David Colin Jr. (Marco)
Ivan Rassimov (Dr. Aldo Spidini)
Mario Bava je legendou italského hororu a myslím, že s klidem můžeme říct i italského filmu obecně. Jeho filmy nejsou klasickou béčkovou produkcí, kterou z Itálie známe, ale jedná se o filmy, které mají svou kvalitu. Je tomu tak i u posledního filmu, který Mario Bava natočil. „Šok“ byl natočen v roce 1977 a v roce 1980 Mario umírá. Jeho žezlo přejímá jeho syn Lamberto, který se s ním podílel i na scénáři ke snímku „Šok“. Koneckonců Lamberto se objeví i v úvodu jako jeden ze stěhováků.
Obecně je tenhle film prošpikovaný známými jmény. Narážím i na představitelku hlavní role, kterou je Daria Nicolodi, dlouholetá partnerka Daria Argenta, která se objevila v mnohých jeho filmech. Pěkně se nám tak uzavírá kruh klasiků italské kinematografie. Spolupracovali tak spolu lidé, kteří vytvořili ty nejlepší italské horory. „Šok“ sám o sobě není špatným filmem, ale ten název je přece jen trochu nadnesený, protože až tak velký šok se vlastně nekoná.
Dora se s přítelem a svým malým synkem stěhuje do domu. Zdá se, že je všechno v pořádku, ale je to jen pozlátko, které poměrně rychle prohlédneme. Syn Dory, který není synem jejího přítele, je trochu podivný. Možná má k mamince trochu zvláštní vztah. Nejprve to vidíme jen v náznacích, potom patrněji. To, jak se k ní místy chová... No, Bava rozhodně věděl, jak udělat silnou scénu, která vás správně zaskočí. Ale není to jen o jejím synovi, ten není tím hlavním, kdo tady dělá trochu rozruch.
Otec malého Marca byl podle všeho člověk, který nestál za to, feťák, co ženě dělal ze života akorát peklo. Proč je zmiňován? Je to jen proto, abychom pocítili hloubku Dořina šílenství? Protože Dora jednoznačně má psychické problémy. Anebo je význam mrtvého tatínka důležitější? Nevíme. Mario Bava nás udržuje v napětí a daří se mu to až do konce. Postupně nám odkrývá pravdu ve stylu, v jakém to dělal Alfred Hitchcock. Finální poznání však rozhodně není takové, jaké většinou čekáme. Tam, kde je Hitch realistický, tam si Bava dovolí prvky nereálna.
„Šok“ není nejlepším italským hororem, ale podle toho, co jsem zatím mohl vidět, si myslím, že se to řadí k italskému nadprůměru. Není to tak napínavé jako třeba „Tmavě červená“, ale pořád je to film, na kterém je vidět, že režisér přesně věděl, co dělá. Jen škoda toho, že je to až tak málo šokující. Kdyby snímek trochu víc zabral, trochu víc tlačil na pilu, dopadne to pravděpodobně ještě lépe a hodnocení by bylo vyšší.
