Sky Sharks
Německo, 2020, 102 minut
Režie: Marc Fehse
Scénář: Marc Fehse
Hrají:
Barbara Nedeljáková (Angelique Richter)
Eva Habermann (Diabla Richter)
Thomas Morris (Dr. Klaus Richter)
Tony Todd (Major General Frost)
Na letadlo letící z Kanady do Evropy nad Islandem zaútočí nestvůrné zombie na létajících žralocích. Informace o incidentu vyděsí majitele obří multikorporace Dr. Klause Richtera. Vyděsí proto, že mu připomenou jeho hříchy „mládí“. Richter si pomocí genového inženýrství oddaluje stáří, přesněji řečeno smrt. Je mu už přes sto let a za druhé světové války se podílel na tajné operaci „Himmelfaust“. Ta měla dvě části – během první se z mrtvých vojáků stali oživlá bojová monstra, ve druhé se těmto monstrům dali jako zbraň zmutovaní létající žraloci. A podle všeho tento projekt nezmizel společně s třetí říší ale čekal na příležitost zamrzlý v Antarktidě v lodi. A teď se probral k životu. Dr. Richter se tak společně se svými dvěma dcerami a vybranými kapacitami z celého světa, musí nacistickým zombie na létajících žralocích postavit na odpor.
Na „Sky Sharks“ jsem čekal hodně dlouho. Už na HorrorConu v roce 2017 nám o něm vyprávěla Barbara Nedeljáková. Lákala mě nejen absurdnost zápletky, očividná prostota a chtěný žánr „tak blbé, až vlastně dobré“, ale i nabušené béčkové obsazení. Film dá vzpomenou na Cary-Hiroyuki Tagawu, Amandu Bearse, v krátké roli vědkyně se mihne královna japonských erotických akčňáků a hororů Asami, v roli jejího tlumočníka pak režisér „Gun Woman“ a „Karate Kill“ Kurando Mitsutake, prostor dostane i obchodník s medem a utrpením Tony Todd a jednu z hlavních rolí si zahrála hostelovská náborářka Barbara Nedeljáková. Masky pak měl na starosti Tom Savini. To prostě zní. I v tak zábavně béčkovém oparu.
Film má na svědomí Marc Fehse, režisér a scénárista takových obskurností jako „Mutation“, „Killerbus“ a „Sex, Dogz and Rock n Roll“. Jako herec se objevil v neméně obskurním německém porno-krimi-hororu „Der Todesengel“ (s výstižnějším anglickým názvem „Angel of Death: Fuck or Die“) či „Legend of Hell“ německého gore hračičkáře Olafa Ittenbacha. Tuto krátkou exkurzi provádím hlavně kvůli obrázku, odkud vzešel tvůrce filmu. Svým způsobem to totiž může být důležité. „Sky Shark“ je zábavná jízda s neuvěřitelným nadhledem, sebeironií a zápalem kombinující „Sharknado“ a „Iron Sky“. Jen to v dojmové linii nedosahuje zážitku „Sharknada“ a v působivosti a vizuální hravosti to nechává „Iron Sky“ daleko za sebou. Tam, kde „Iron Sky“ neuvěřitelně nudilo, „Sky Sharks“ baví. Protože se bere ještě méně vážně a více si hraje.
Ano, „Sky Sharks“ je film tak blbý, až by mohl být ještě lepší, než je. Byť se musí uznat, že stopáž vyplňuje více slovní a vizuální vaty, než by bylo milé, a mohl by tedy být minimálně o 20 minut kratší, má velmi slušné gore scény a místy až úsměvně (okatě?) levné triky. Kromě toho hodně krve, nácků, nahých ňader (naneštěstí umělých), souložení, žraloků, patetických prohlášení, nahých ňader (pořád umělých), gore, nácků, žraloků, digitálních efektů, nahých ňader (ne, jak je tenhle film vizuálně umělý celý, tak se přírodních ňader prostě nedočkáte), krve, křiku, žraloků, nácků, etc… Sem tam se mihne nějaký ten humor (nenechte si ujít potitulkový trailer na ve filmu se mihnuvší film „Sky Frogs“) a budete-li pozorní, zahlédnete i postavu, která vypadá jako Björk na vysoké.
„Sky Frogs“ je jednoduše prototyp mrkacího filmu. Pořád na vás pomrkává, tu záměrnou přehnaností (jako jasně, zombíci na létajících žralocích, kravina na entou, ale teď si to zkuste představit, že to fakt uvidíte za okýnkem letadla), tu popkulturním odkazem, onde humorem, jinde pochopením a uznáním (víme že je to levné, ale je to sranda ne?). Až na pár maličkostí a nedotažeností (hodně vaty, občasná neskrývaná levnost provedení, umělá prsa), se tvůrcům film podařilo ukočírovat do příjemné a zajímavé roviny (scény s nácky jsou parádní). Je to slušný zástupce jakéhosi utužujícího se fantastického, archaického, retro, digitálního, komediálně-sci-fi-hororového subžánru. Protože, ruku na srdce, náckové snesou všechno. V mnoha ohledech a významech.
A vůbec, film, k jehož závěrečným titulkům hrají mí oblíbení Deutsch Amerikanische Freundschaft nemůže být úplně špatný.
