Sinderella
Cinderella
Jižní Korea, 2006, 94 minut
Režie: Bong Man-dae
Scénář: Son Kwang-soo
Hrají:
Shin Se-Kyung (Hyn-soo)
Ahn Ah-yung
Ahn Gyu-ryun
Do Ji-won
Kamarádka hlavní hrdinky jménem Hyun-soo podstoupí plastickou operaci zkrášlení obličeje. Shodou okolností u matky Hyun-soo, která je plastickým chirurgem a svou dceru vede od mládí k tomu, že lidská krása je na prvním místě. Jenže od operace kamarádku sužují podivné vidiny a ještě podivnější hlasy. Kamarádka nabývá dojmu, že tvář, kterou nosí, není její. Když ji naleznou mrtvou se znetvořeným obličejem, podivné děsy se přenesou na Hyun-soo, která začne odkrývat nemilé tajemství svého vlastního života a vztahu k matce a otci, kteří žijí rozděleně.
Zkrácené zhodnocení „Sinderella“ by znělo jednoduše – klasické korejské dojemné reinterpretační pohádkové drama v hororovém hávu. Horor v tomto filmu funguje opravdu jen jako zahušťovadlo jinak rodinného a obecně sociálního dramatu. Ale funkční zahušťovadlo. Valná většina scén jednoduše funguje, a i když je to v hororové oblasti celé takové trošku (korejsky) tendenční, pořád to má nepříjemně mrazivou atmosféru.
Film staví na dvou klasických proprietách – motivu pomsty a motivu odhalování nemilého a nepříjemného tajemství spojeného s vlastním životem. Hyun-soo čím dál odkrývá více a více detailů děsivého tajemství, do něhož je její život zahalen. Motiv pomsty je pak zapojen do zajímavého příběhu samoty, zatracení a strachu z Jiného.
Z hororového hlediska možná nejde o nic převratného, „Sinderella“ však nabízí zajímavý příběh vypovídající o lidské psychice, temných stránkách mateřské lásky, která umí být neomezená, slepá a nespravedlivá, ale i o komplikovaných vztazích mezi dcerou a matkou. Tento vztah se zdá být pro příběh stěžejní a je vystavěn opravdu zajímavě. Svým způsobem se tak částečně stává i žánrovou reflexí ohledně fyzické krásy, jejího vnímání a nespravedlivého oceňování jen na jejím základě.
Kromě toho je možné film vnímat i jako zajímavý komentář k neskutečně velké oblibě plastických operací v Jižní Koreji. Korea je jimi naprosto posedlá, je reklamována v časopisech, na internetu i na venkovních billboardech.
„Sinderella“, stejně jako další hororová pohádková převyprávění, zmíněná v perexu, základní pohádkovou linii roubuje na současnou dobu. Používá ji vlastně jen jako zrcadlo, od nějž se problematika současného, moderního světa, odráží. Jako v ostatních případech nejde o pouhou adaptaci pohádkového příběhu, spíše o její symbiózu, aplikaci na moderní dobu. Je skutečnou reinterpretací, převyprávěním, skloubením staré mytologie s moderním hávem a obsahem.
„Sinderella“ z hororového hlediska jistě není žádným významným či novátorským kouskem, přesto však zůstává typicky korejsky pojatým zajímavým a napínavým dramatem jdoucím v jistých ohledech do nepříjemných hloubek.
