Sie donne per l’assassino
Itálie, Francie, Monako, 1964, 88 minut
Režie: Mario Bava
Scénář: Marcello Fondato, Giuseppe Barilla a Mario Bava
Hrají:
Cameron Mitchell (Max Marian)
Eva Bartok (Cristina Como)
Thomas Reiner (Inspektor Silvester)
Ariana Gorini (Nicole)
Mario Bava je dnes již více jak 30 let zesnulou legendou italského filmu, nejen hororu. Na Necronomiconu jsme se s jeho tvorbou setkali v rámci filmu Maska démona, který je řazen k tomu nejlepšímu, co italská žánrová scéna kdy předvedla. „Sie donne per l’assassino“ (v doslovném překladu „Šest žen pro vraha“) je filmem, který se však nenechává v ničem zahanbit a jedním z těch, které utvářely velmi specifický žánr, který pochází z Itálie a pro který se vžilo pojmenování giallo (v překladu „detektivka“).
Film je známý také pod anglickým pojmenováním „Blood and Black Lace“, což je název mírně zavádějící. Skoro by mě zajímalo, jaký by vznikl po uvedení na DVD v ČR. Ale zabývejme se filmem samotným. Jedná se tedy o giallo a italské giallo se vyznačuje poměrně naturalistickými úmrtími. K dokonalosti žánr dovedl nejen Bava, ale mnou velmi oblíbený Dario Argento, jehož „Tmavě červená“ je pro mě jedním z vrcholů žánru. „Sie donne per l’assassino“ ukazuje, že Italům žánr hororové detektivky skutečně seděl.
Pro giallo je dále typické, že nikdy nevíme, kdo je vrah a na jeho odhalení čekáme až do konce – což v rámci klasické detektivky není nic převratného. I v tomhle případě se jedná o nečekané odhalení, ale zase něco tak světoborného to není. Je to dáno tím, že na Bavu navazovalo až příliš mnoho jiných autorů, kteří použili obdobný styl příběhu a odhalili nám přesně tu nejméně očekávanou postavu. Italské giallo se tak dá vlastně přirovnat k čemusi, co čerpalo z filmu noir, z Hitchcocka, ale zároveň si to udrželo vlastní jedinečnost a specifičnost. I na vizuální stránce je vidět, že měl Bava skvělý cit pro barvy.
Na „Sie donne per l’assassino“ je ale několik skutečností, které mě osobně nesedí. Hraní je zde místy skoro divadelní, což mně trochu v době dávno po němém filmu vadí. Stejně tak herecké výkony některých představitelů, překvapivě převážně mužských, jsou ploché a nezajímavé. O gore se ani nedá mluvit, i když pokud se týká způsobu úmrtí, i v tomhle směru je Bava velmi originální, a taková smrt pálením je dost drastická a na svou dobu poměrně přelomová, hlavně v tom úhlu, v jakém je zabírána.
V současné době už „Sie donne per l’assassino“ není filmem, který osloví každého diváka, je určen spíše těm, kdo mají zájem horor poznávat trochu blíže a seznámit se se všemi jeho zákoutími. „Sie donne per l’assassino“ jako horor funguje, stejně tak funguje i jako detektivní příběh a divák je držen v napětí, kdo je vrah. Na svou dobu velmi povedená podívaná, která je snesitelná i dnes, a to i díky tomu, že stopáž je poměrně krátká, oproti takovému Argentovi, který se dokázal rozmáchnout a držet nás v napětí i dvě hodiny.
Hodnocení: 70%
