Satan přichází a rovnou ve dvou podobách

   Za první impuls k tomuto předělávkovému boomu bychom mohli považovat, když tedy vynecháme natáčení amerických verzí japonských hororů, film Texaský masakr motorovou pilou. Remaky se sice dělaly průběžně stále, ale právě Texaský masakr znamenal jejich záplavu. Po většinou se jedná o předělávky filmů z let sedmdesátých, ale najdeme i starší např. Dům vozkových figurín, který byl natočen poprvé v roce 1953. Film Satan přichází se ale řadí právě do sedmdesátých let, vznikl v roce 1976 a jeho dvojče mělo premiéru o třicet let později. A kdyže přesně? No přece 6. 6. 06. Symbolika předpokládám jasná…

   Richard Donner, režisér původního filmu, je člověkem, který se do světové kinematografie zapsal nesmazatelně, ať už právě díky tomuto hororu nebo prvním dvěma Supermanům či série Smrtonosná zbraň. Všichni mu odpustíme Timeline. Satan přichází tedy patří mezi jeho lepší díla a pokud jej chtěli autoři remaku překonat, museli se hodně snažit. Inu snaha byla, ale o překonání se tady mluvit nedá.
   John Moore, který se filmu chopil, není příliš zavedeným režisérem, zatím měl na svém kontě pouze dva celovečerní filmy a to dramata. Vlastně ale proč ne. Vždyť on původní Omen takový trochu je. Prvky dramatu zde najít můžeme. Dítě po narození umírá, syn, kterého hlavní hrdina adoptoval se začíná měnit, je nepřístupný, matka z něj blázní, musí vyhledat pomoc u odborníka a to vše v hororovém hávu prodchnutém tíživou atmosférou a skvělým závěrem. Ale pan Moore se možná trochu vzhlédl v Nezvratném osudu a pohrál si s bizarními a “náhodnými” úmrtími, ale přitom trochu zapomněl právě na atmosféru.

   Původní film těžil z toho, že tím děsivým zde není nějaké monstrum ani šílenec, ale malý pětiletý chlapec. Je to usměvavý hošík, rád si hraje, nikdy by vás nenapadlo, že by mohl být ďáblovým synem, ale on je a o to je to děsivější. V nové verzi se představitel Damiena, jak se chlapec jmenuje, snad neusměje, je představován jako tiché dítě, jehož zlověstný kukuč vám jasně říká, že půjde o pěkného prevíta. Bod pro Donnera, jeho hoch je mnohem víc hrůznější díky tomu, že se celou dobu tváří jako hodný a správný synek.
   Co se týče dalšího hereckého obsazení, Liev Schreiber (Cotton Weary z Vřískotu), který ztvárnil roli Roberta Thorna, se přece jen nemůže srovnávat s Gregory Peckem, i když jeho výkon není špatný. Stejně jako u ostatních herců. Výkony nejsou sice nijak nadprůměrné, ale tak nějak středně dobré, postavy uvěřitelné a nepříliš nudné.

   Samotný děj je v podstatě totožnou kopií originálu a autoři přicházejí jen s velmi malou novinkou a tou jsou jakési snové vize, které má jak Damienova matka Katherine (Julia Stiles), tak později i Liev Schreiber. Oba filmy začínají stejně. V Itálii v porodnici, kde se americký velvyslanec doví, že jeho právě narozený syn umírá. Netuší, jak to řekne své ženě, ale nakonec ani nemusí, protože jistý otec Spiletto vytahuje z rukávu jiné dítě, které nemá žádné příbuzné a velvyslanec by si jej tudíž mohl vzít. Matce se nic nepoví a bude vymalováno. Robert Thorn se zatím stává velvyslancem v Británii (tady můžeme najít rozdíl mezi prvním a druhým filmem, v originále je jím prostě jmenován, v remaku se jím stává až po smrti současného velvyslance, který zemřel při ošklivé nehodě). Rodina je šťastná, bohatá, ale pak přijdou Damienovy páté narozeniny, kdy se před zraky všech oslavujících oběsí chlapcova chůva. Hrůzná událost předznamenává, že přijetí malého novorozeněte před pěti lety v Itálii možná nebylo Robertovým nejlepším rozhodnutím.
   Děj je dále rozdělen na dvě části. V první se Damien snaží zbavit svých rodičů, pomocí nové chůvy, která mu slíbila, že ho ochrání za všech okolností. V druhé se Robert snaží zjistit, kdo je vlastně jeho synem a jak se ho má zbavit. Ve filmu z roku 1976 jsou obě tyto části plné napětí a tajemna, v novém pojetí se druhá část stává spíše nudnou. Jde jen o zjišťování toho, proč Antikrist přišel na zem a proč se dostal právě k Robertovi. Tohle nám vysvětluje závěr, který by byla ovšem škoda prozradit, protože to je skutečný vrchol filmu.

   Satan přichází, tedy remake, možná vypadá trochu jako zbytečné dílo, protože nepřinese nic nového, ono u remaku je to těžké, ale jde to (viz. například Moucha Davida Cronenberga, která je remakem filmu z roku 1958, v současnosti se chystá další předělávka…). Omen však není špatným filmem a rozhodně se nedá zkazit nic na tom, když jej shlédnete. A pokud jste neviděli originál, nebudete mít aspoň s čím srovnávat a tenhle film pro vás bude dobrým snímkem.