Saam gaang yi
Hong Kong, Japonsko, Jižní Korea, 2004, 118 minut
Režie: Fruit Chan, Chan-wook Park a Takashi Miike
Scénář: Haruko Fukushima, Pik Wah Lee, Chan-wook Park, Bun Saikou a Bobby White
Hrají:
Bai Ling (Mei)
Tony Ka Fai Leung (Lee)
Byung-hun Lee (Režisér)
Kyoko Hasegawa (Kyoko)
Když jsem u prvního povídkového filmu „Saam gaang“ říkal, že se jedná o dobré, především atmosférické horory, které jsou zbaveny výstřednosti, tak to jsem rozhodně netušil, že v případě pokračování, nebo prostě dalšího filmu s podobným názvem, „Saam gaang yi“, dostanu právě výstřednost, která je schopna zajít až k bizarnosti, což je pro asijskou filmařinu poměrně typické. Skoro až překvapí, že nejméně výstřední je poslední film, který má na svědomí Takashi Miike.
První snímek s názvem „Dumplings“ je poměrně dobře známý, protože i na Horor Webu najdete recenzi na snímek Jiao zi, který je v podstatě pouze prodlouženou verzí krátkometrážního filmu „Dumplings“. Fruit Chan jej pouze rozšířil a natočil celovečerní verzi. I v krátkém provedení je ale zachována bizarnost příběhu o kráse a o tom, co jsou některé ženy ochotny pro ni udělat. Ozdobou snímku je Bai Ling, která je nejen kráskou ženou, ale pro tuhle roli i stvořenou herečkou.
Druhým, také poměrně bizarním snímkem, je „Cut“. Tohle je krásné využití mnohovýznamového slova. Tady je hned na začátku použito jako slovo, které vyřkne režisér, když chce učinit střih během natáčení. Jenže stejně tak je to slovo pro řezání, krájení. A to naznačují i úvodní titulky, kde je grafické znázornění prstu, který je odseknutý. Pro film velmi důležitý prvek. Vypráví totiž o jednom režisérovi, jeho ženě a jednom šílenci, který se vyžívá v usekávání prstů. Bizarní psychologická hra korejské provenience od autora trilogie o Pomstě.
„Box“ je poslední ze tří filmů, které se ve snímku „Saam gaang yi“ objeví. Jeho režisérem byl Takashi Miike, a tak by se dalo čekat, že to bude nějaká šílenost, ale Takashi je tvůrcem mnoha tváří. Jeho film je také podivný, ale není až tak výstřední. Má velmi pomalé tempo, které je dané atmosférou očekávání. Je minimálně využíván zvuk, některé scény jsou dokonce němé. Tohle vytváří zajímavý efekt, protože pak je tu ta krabice, v které něco je. Miike je poetický, ale přitom zůstává děsivý.
Docela mě překvapilo, že mě ta asijská bizarnost zase dostala, ale musím říct, že z hlediska hororového je prostě lepší snímek první. Tady jsou jiné povídky, které rozhodně nejsou špatné, ale atmosféricky je skvělá jen ta poslední, ty ostatní na vás zapůsobí hlavně tím, jak jsou odlišné, jak jsou barevné, jaké příběhy prezentují, ale skutečně hororová atmosféra v nich není. Asiaté ale dokazují, že krátký žánr pro ně také není problémem.
Hodnocení: 75 %
